Kdo jsem

Narozený (1960) v Hodoníně, dříve příslušný do Dubňan, kde jsem prožil svá školní léta.

Jsem typický Střelec se vším, co toto znamení zvěrokruhu přináší - dobrodružnou, veselou a společenskou povahou, nutící neustále hledat nové a nové studijní aktivity a cestovat „za hranice všedních dnů“. Rád vzpomínám na výuku v dubňanské základní škole a profesorský sbor hodonínského gymnázia (oficiální stránky, neoficiální stránky školy) - od té doby mám rád český jazyk, biologii i geologii. Inženýrský obor rádiových a radiotechnických zařízení mě začal bavit pořádně až po škole, při praktické práci ve svém tehdejším bydlišti, chodské vesnici Klenčí pod Čerchovem.

obrázek - únor 2002 na Ketkovickém hradě. Mnoho dalších fotografií z cest naleznete i v sekci "Výlety"

Měl jsem přitom štěstí na několik vzácně dobrých spolupracovníků, kteří mě připravili výtečně odborně a nepokazili lidsky. Postupně jsem pracoval v různých technických a řídících funkcích. Opět přibylo několik koníčků - počítače (1991), satelity a videa (1992), spojovací technika (1993), a samozřejmě studium dějin Chodska. Ještě na jaře 1993 před odchodem ze západních Čech jsem se začal vzdělávat v oboru počítačových sítí. Vzdělávání technických odborníků jsem si vyzkoušel i u hodně exotických národů. Kariéru v západních Čechách jsem zakončil jako hlavní inženýr.

Od podzimu roku 1993 jsem začal pracovat ve funkci vysokoškolského učitele - odborného asistenta katedry speciálních komunikačních systémů Vojenské akademie v Brně (systémy ochrany dat, speciální technika pro utajení dat či digitální ústředny. Poznámka 2005 - dnes je škola přejmenována na Univerzitu obrany), posléze na Vojenské střední škole pomaturitní kurzy žen, takže některé ženy, působící v armádních mírových složkách v zahraničí, patří k mým žákyním. S některými bývalými žáky si dodnes píšu, s velkou většinou z nich byla radost pracovat a je potěšitelné se po letech s nimi setkávat v praxi. Bohužel právě z tohoto období nemám dobré mínění o lidském jednání některých lidí na vedoucích místech, o jejich odborné kvalifikaci ani nemluvě.

obrázek - s manželkou Alenou na výletě Vysočinou (červen 2004, rozhledna Karasín)

Od srpna 1999 jsem si doplnil znalosti elektro a výpočetní techniky o účetnictví a základy daňového poradenství, což jsem využíval mj. ve sféře velkoobchodu jako správce počítačové sítě. Od roku 1999 zpracovávám jako svůj dlouhodobý soukromý úkol i historii našich ruských legií, což je pochopitelné vzhledem k jednomu legionáři v rodu.

V současné době učím na Střední odborné škole a Středním odborném učilišti informatiky a spojů v Brně předměty typu informatiky (výpočetní techniky), digitální techniky, datových sítí. Škola je dostatečně vybavena technikou a navíc i průběžně modernizována, je tedy jen na studentech, zda ji využijí. V oblasti síťových technologiií jsme vybaveni nadprůměrně. (Školící středisko CISCO akademie ). Školíme i v oblasti výpočetní techniky. Já osobně - díky moderním učebnám - neustále objevuji, co všechno bych se ještě mohl naučit, protože technologie opět poskočila kupředu.

Bydlím v malé obci, dnes součásti Brna, Medlánkách. Je sympatické, že volení zástupci obce se opravdu snaží, abychom se v obci cítili dobře.

Mezi moje záliby dříve patřilo fotografování, atletika (v době středoškolských studií jsem závodně běhal "půlku" (Zdravím Zdeňka Měřínského). Dále jsem aktivně vyznával turistiku, střelbu a zbraně (postupně jsem vlastnil několik zbraní, včetně historické ČZ vz. 27 z roku 1946. (Pro účely sebeobrany střílím špatně - obvykle trefím koleno :-)))), dnes jsem fascinován především mohutným rozvojem informačních technologií, které tvoří i podstatnou část předmětů mojí výuky.

Nečtu jen technickou literaturu, mám rád literární happy-endy Dicka Francise a Johna Francomeho, ženskou krásu Kristin Scott Thomasové a hudební projev zpěvačky Enyi, Mike Oldfielda, Corrs, Cranberries, Pink Floyd a všechny milé, vstřícné lidičky, kteří i v dnešní době umí udělat něco pro druhé, aniž by o tom moc mluvili. Z mojí původní odbornosti mi zůstala radost při shromažďování neortodoxních řešení obvodů v elektrotechnice a výpočetní technice (s těmi nejzdařilejšími se zde rovněž setkáte...)

___________________________________________________________________________________________________________________

Na čem jsem už pracoval…

Když jsem v roce 1984 přišel na Chodsko, abych tam prožil 11 let života, zajímal jsem se i o jeho historii, o které jsme se učili jako děti na školách – o statečném Kozinovi, věrolomném Lomikarovi a božím soudu. Celkem rychle jsem odhalil, že hodně událostí bylo jinak – dnešní Chodové už si totiž tradice vykládají podle Jiráska. Když jsem viděl, jak někdo vzdělaný dokáže podrobně zpracovat skutečnou historii Kozinova života (viz například moje bývalé bydliště Klenčí pod Čerchovem), byl už jenom krůček k zájmu o vlastní rodokmen. Nejsem však typický rodopisec, nezajímá mě jenom vlastní rodová linie, ale i rody zpřízněné a zajímavosti kolem nich. S překvapením jsem zjistil, jak moc mě zajímá historie vlastního rodiště, z jehož dějin se zachovalo pouze několik střípků v podobě názvů polních tratí.

obrázek - obálka monografie o rodné obci Dubňany, kde jsem měl tu čest být autorem kapitol o historii obce

Během práce na historii svého rodu jsem proto rozpracoval částečně i historii hodonínského panství a zvláště své rodné obce Dubňan u Hodonína. Díky pochopení MěÚ jsem jedním z autorů knihy o Dubňanech, vydané právě k 650. výročí od první písemné zmínky o obci (1349). Svoje první záznamy jsem psal na stařičké 80286 s monochromatickým monitorem, dnes už mám vlastní malé grafické studio a jsem schopen data (za pomoci synů Ondřeje a Václava) zpracovat do výsledné multimediální podoby.

___________________________________________________________________________________________________________________

…a na čem momentálně pracuji

Vymyslel jsem si i tuto internetovou stránku, protože mi bylo líto jen tak "odhodit" velké množství informací, pracně sháněných po archívech, knihovnách i pamětnících, jež lze využít i dalšími badateli v této oblasti. Velmi mě zajímá zvláště období XV. – XVII. století, období neustálých pohraničních válek, které z bývalého hodonínského panství udělaly pustinu a znamenaly zánik velkého množství rybníků, jejichž dno bylo posléze přeměněno na pole pro cukrovou řepu. Jsem rád, že období hektické práce v archívech mi umožnilo seznámení mj. s listinami o převodu rodinného vinohradu počátkem XVIII. století nebo vzorem zápisu rodového jména z roku 1691. V úžasu jsem zůstal stát nad rodinnou soudržností v XVII. století, kdy hodně vzdálená rodina Ilčíků podporovala sirotka z jiné rodiny, přestože rodiny měly společného předka před více než 200 lety…

Po špatných zkušenostech s Jiráskovou verzí chodské historie jsem se mu rozhodl podívat „na zoubek“ i za to, jak dovedně vkomponoval do Starých pověstí českých jméno mého předka (a ještě z něho u Jánošíka udělal zrádce :-) ) a vytvořil tak novodobou tradici zbojnického rodu Ilčíků. V jeho vyfabulovaných šlépejích zdařile kráčí i další, tentokráte moravský autor - hodonínský Jan Kropáč.....

O tom, zda je nebo není zbojnická tradice našeho rodu pravdou, se přesvědčíte v jiné kapitole. Ujišťuji vás už teď, že je to zajímavé čtení.

Samozřejmě pokračuji v doplňování genealogických "střípků" do rodové mozaiky a to z obou stran časové přímky - chybí mi totiž nejen nejstarší údaje z počátku XVII. století, ale i století XX, které je snad ještě horší - kdo z vás má "stěhovavé" rody, ví, o čem mluvím. Naštěstí mám v rodě poměrně málo emigrací, takže nemusím shánět matriky "made in U.S.A.", přesto je to, kromě finanční náročnosti, i velké časové zatížení. Například kroměřížská pobočka Moravského zemského archívu (kde je deponována převážná část archiválií hodonínského panství) má otevřeno pouze jeden den v týdnu a přes velkou ochotu jejích pracovníků tam zcela jistě ještě nějaký ten rok strávím. (A kdo z nás zaměstnaných si může dovolit nejít jednou týdně do práce :))

Z "mladšího" období mě zajímá hlavně rozmezí od poloviny XIX. století až dvacátá léta XX. století - tedy čas, kdy moje rodné Dubňany se z provinční, zemědělské vesnice stávají středem průmyslové oblasti lignitových dolů, až po konec první světové války, který znamenal konec starých tradic nejenom na Moravském Slovácku. Navíc - po vydání nového archívního zákona matrikáři velmi pečlivě chrání tzv. živé matriky, takže navázat data členů rodu z období první republiky je dnes poměrně obtížné. Na těchto stránkách sice radím začátečníkům, na co nemají zapomenout, přesto se to stalo i mně - tak nějak nepozorovaně mi odešli na onen svět všichni rodoví pamětníci, kteří by mi mohli pomoci překonat neznalost posledního století, nedosažitelného v archivech.

Od léta 1999 zpracovávám rovněž válečné deníky některých dubňanských rodáků - legionářů a válečných zajatců, které bych chtěl začlenit do nového (multimediálního) vydání historické monografie o Dubňanech (zřejmě v roce 2004 - k 250. výročí založení dubňanské triviální školy).

Na jiném místě nabízím také možnost prezentace a archivace v současnosti vemi rychle mizejících památek na staré Dubňany. Není mi jedno, že památky na rodnou obec se nenávratně ztrácí a historická paměť zaniká, proto se snažím podporovat všechny aktivity, které tento proces zpomalí.

___________________________________________________________________________________________________________________

Co hledám ?

* jakoukoli zmínku o mém rodovém jménu ILČÍK a fotografie či písemné dokumenty o všech příslušnících rodu. Obávám se, že se potvrzuje původ převážně na středním a západním Slovensku (viz zmínky v příslušné kapitole), proto uvítám každý kontakt z této oblasti nebo i ze zahraničí (slovenská podoba ILČÍK nebo poameričtělá ELCHIK, ILCIK, ILCZIK aj.). Postupem času budu tyto stránky propagovat i na slovenských serverech, prosím tedy ty slovenské Ilčíky. kteří mají zájem o spolupráci, aby se mi ozvali.

* fotografie, obrázky či psané vzpomínky starých pamětníků z okolí Dubňan, Mutěnic, Šardic a Karlína, dotýkající se nějakým způsobem jména Ilčík. Sem řadím rovněž další verze o zbojnické "tradici" mého předka na Slovácku, které sbírám a třídím za účelem zapracování do historie rodu. (Včetně beletristických odkazů, tedy i převyprávěných příběhů z knih nebo zapsané povídání pamětníků).

Moje technika pro genealogická bádání

Zde se můžete podívat, co všechno využívám pro usnadnění genealogického a místopisného pátrání.

Zastávám názor, že v archivu je třeba být jen po nezbytně nutnou dobu - udělat kopie, skeny, fotografie a doma po večerech v klidu hledat souvislosti. To ovšem znamená dát poměrně velkou část peněz na kopie archiválií a být technicky vybaven, aby taková práce měla smysl.

Vlastní poměrně slušné technické zázemí na to, abych byl schopen na místě zpracovat jakoukoli dokumentaci nebo zhotovit audiovizuální záznam místa a prostředí.

Podrobnosti zde.

- pátrání po zaniklé dubňanské tvrzi

- Dubňany jako císařský statek (1762 - 1918)

- Dubňany na mapě stabilního katastru (1827)

- nejstarší dubňanské rody (cca 1656 až dodnes)

- zaniklé vsi v okolí Dubňan

- pomalu zanikající hornická tradice Dubňan (po roce 1989)

- obnova vinohradnictví v Dubňanech ( cca od 1720).........a další

Ke všem těmto tématům mám poměrně velké množství literatury a odkazů, které nemohu prezentovat bez dalšího ověřování na místě, zpracování dokumentace, popř. vyslechnutí pamětníků.

Kontaktní informace

Nejsnazší způsob je (pro nebydlící v Brně) mailem :

Email: wenda(zavináč)seznam.cz

Pokud jsou k dopisu připojeny přílohy, tak max. v délce 2 MB.