Významné majetky na jihu Moravy vlastnil tehdy český král a několik feudálních rodů, které si rozdělily i výnosná místa ve správě země, jako byly úřady nejvyšších hofmistrů či maršálků. Po odchodu Karla z markraběcího úřadu do Prahy, vykonával správu Moravy jeho mladší bratr Jan, zvaný Jan Jindřich. Zatím nelze říci přesně, který z feudálních rodů inicioval kolonizaci bezprostředního okolí Dubňan, ale prokazatelně už minimálně začátkem XIV. století patřily pánům z Lipé.
Páni z Lipé měli v erbovním znaku 2 ostrvy, tj. křížem
přeložené černé větve se suky (něm. Rhon - odtud i Ronovci) v zlatém poli. Náleželi
ke starobylým českým rodům, jejichž slovo mělo velkou váhu. Jeden z prvních předků
- Smil pocházel asi z města Lipé (dnes České Lípy), kterou počátkem 14. století
prodal pánům z Dubé a přešel na Moravu. Další ze zakladatelů - Jindřich od počátku
14. století zasahoval do záležitostí zemských tak mocně, že byl v podstatě první
osobou po králi. Minimálně od roku 1315 získává původní moravské statky vymřelého
rodu pánů z Obřan, hlavně Moravský Krumlov. O tom, že se dobře vyznal na Moravském
Slovácku, svědčí i jeho vítězství - jako vůdce českého vojska - nad uherskými
vojsky u Holíče v roce 1315. Po svárech s králem Janem Lucemburským byl s pomocí
a radou Viléma Zajíce z Valdeku zajat, z čehož vznikla v zemi občanská válka.
Po následném usmíření postoupil králi žitavský kraj výměnou za některé moravské
statky, kde Jindřich až do své smrti zastával úřad zemského hejtmana. Nejstarší
z Jindřichových potomků bydlel vždy na zámku v Moravském Krumlově a dědičně zastával
úřad nejvyššího maršálka království českého. S vynikajícím a rozsáhlým rodem pánů
z Lipé se v dějinách Dubňan, resp. hodonínského panství setkáváme vícekrát. I
pokud není přímo zmíněn, často jej lze vidět - díky hojným příbuzenským svazkům
- v pozadí.
Když Jindřich roku 1329 zemřel, zanechal po sobě nejen obrovský majetek , ale i syny Jindřicha, Jana, Pertolta a níže zmíněného Čeňka. Čeněk z Lipé proslul od roku 1346 neustálým spolčováním a směnami majetků se svým bratrem Pertoltem a synovci Jindřichy. Zmíněn je například v roce 1353 při prodeji tvrze Čejkovice a blízké vsi Šenstrázu. Nezřízeně rozmařilý život řešil postupným rozprodáváním majetku, přičemž v roce 1349 přišly na řadu zřejmě i Dubňany.
Právě v roce 1349 je totiž - spolu s Jarohněvicemi a Mokronosy - Čeněk z Lipého jako své dědictví prodal Smilovi z Letovic (Ronova) a učinil o tom zápis formou vkladu do zemských desek :
Dominus Czenco de Lipa vendit domino Smyloni de Letowicz et heredibus suis villam Dubnam ceum omnibus pertinencijs hereditarie.
Zasedání olomouckého soudu - kde byl zápis uskutečněn
- je datováno ”post festum Purificacionis”, tj. 7. února 1349 .
Originál prvního dokumentu o Dubňanech, předávacího zápisu, je obsahem prvního dílu latinsky psaných moravských zemských desek, knihy komorníka Jana z Kravař. Ručně psaný dokument se dodnes zachoval a je uložen jako kulturní památka v MZA Brno. Jeho obsah je znám také z opisu, který byl vydán tiskem latinsky a německy už v XIX. století. Vzhledem k tomu, že jsou uvedeny i další okolní obce našeho regionu, neexistuje možnost záměny s jinou lokalitou.
| (Poznámka k časování - toto je zatím vůbec první listina, zmiňující ves Dubňany. Časově je zasedání olomouckého soudu definováno jako "proximo Sabbato post festum Purificacionis", což by mělo být 7. 2. 1349. Je nutno upozornit, že Vlastivěda moravské (Hlavinka, Noháč) v tomto bodě zřejmě neúmyslně klame, neboť uvádí 26. červenec. Po opětovné kontrole jsem však zjistil, že se v jejich případě jedná o datum předchozího zasedání z roku 1348, "in Crastino Sancti Jacobi anno domini Millesimo CCCXLVIII", tedy zřejmě neúmyslný omyl obou badatelů). | ! |
V roce 1349 vypukla v Hodoníně a okolí epidemie moru s následným úbytkem obyvatel, což mohlo být i jedním z mnoha důvodů, proč se feudálové zrovna v té době zbavovali některých statků.
O velikosti vesnice či počtu domů a obyvatel z této doby nemáme žádné zprávy. Můžeme však vyjít z představy první kolonizační (osídlovací) vlny v polovině XIII. století, kdy počet lánů zemědělské půdy měl být roven počtu osedlých domů. Podle pozdějších zpráv velikost Dubňan byla dlouho v rozmezí 19 – 24 lánů a zvětšila se až po rozparcelování pozemků zaniklých vsí Jarohněvice a Mokronosy. Dosud nebyla nalezena žádná listina z XIV. nebo XV. století, která by uváděla konkrétní platy či povinnosti dubňanských usedlíků. Obvyklým platem v tehdejší době bylo půl či celá hřivna z lánu.
O jedenáct let později (1360), po smrti svého otce Smila z Letovic, synové Zdeněk a Čeněk z Ronova učinili smlouvu o společné držbě svých moravských statků Letovic, Milotic, Dubňan, Jarohněvic a Mokronos.(…villa Miloticz Dubnani Jarohnouicie Mocronossie et cum omnibus dictarum villarum pertinencijs.) Slovo ”Bohemia” je v originálním textu přeškrtnuto, čili původně měli bratři uzavřít smlouvu i o českých statcích. V textu použité latinské slovo ”villa” mělo v 13. a 14. století poměrně široký význam. Označovalo osadu, vesnici nebo dokonce venkovské město, ale často také jen statek, dvůr, dvorec, vilu, letohrádek nebo třeba i pouhé stavení na venkově. Všimněte si, že Dubňany v tomto souhrnu obcí (mimo panského sídla) tvoří onu jižní výspu původně letovického panství na jihu Moravy a jsou uváděny spolu s vesnicí Milotice.
V roce 1379 panna Anna, dcera urozeného Zdeňka z Letovic, po otci předané dědictví letovické, všechno po jednotlivých statcích svěřuje Čeňkovi.
Čeněk z Letovic upsal v roce 1386 své manželce Anně z Boskovic na Dubňanech a Miloticích věno, specifikované zde na 60 kop pražských grošů. (V několika pozdějších dokumentech ”...na 24 lánech 60 hřiven grošů věna”). Zmíněn je chrám v Miloticích, ale z předání byl vyloučen člověk, zvaný Vilém, v Dubňanech. Anna byla dcerou Oldřicha z Boskovic, významného vlastníka mj. několika vsí u Kyjova a představitele jednoho ze tří nejvýznamnějších moravských rodů - Pernštejnů, Žerotínů a Boskoviců. O zřejmém spojování majetků i politické moci svědčí výmluvně i to, že Oldřich se v druhém manželství oženil s Markétou z Ronova. V tomto textu je vidět i zcela volné zaměňování přívlastků "z Ronova" a "z Letovic", dané zřejmě tehdejšími zvyklostmi. Čeněk je doslovně nazývaný "z Ronova, řečený z Letovic". Zápis v originále byl později zrušen přeškrtnutím (mrežováním) komorníka zemského soudu při skončení jeho platnosti.
Čeňkovi z Ronova zemřeli někteří potenciální dědicové poměrně brzy - syn Jošt v roce 1402 a dva vnukové o čtyři léta později, takže majitelem rodového majetku se stal samotný Hynek z Ronova. Do rodového majetku se však nepočítalo výše uvedené věno jeho znovu provdané matky Anny na dubňanských statcích. V několika soudních zápisech se vyskytuje Annin druhý manžel Vilém, řečený Zajíc z Hasenburku. Na tehdejší dobu bylo Hynkovo dočasné panství poměrně velké. Vlastnil většinu rozlohy Dubňan, Jarohněvic, Mokronos a dále 5 lánů a pivní krčmu (thaberna braxatil) v později zaniklé vsi Lhotě. Toto vložil Vítězslavu z Voděrad, bývalému panskému úředníkovi z Dubňan, v té době už ovšem seděním na tvrzi v Jarohněvicích. V předávacím zápise jsou použity složité formulace o půdě obdělávané i neobdělávané, patronátním chrámu, mlýnu, vodě stojité i tekoucí, selských hospodářstvích s lidmi poddanými i svobodnými a zmíněno je i to, že součástí předání není - výše zmíněné - věno jeho matky.
Vítězslav z Voděrad přišel do Dubňan nejspíše ze střední Moravy. V roce 1386 je zmiňován v zemských deskách jeho přepis pivnice v Lešanech (u Prostějova) za 5/4 hřivny ročního platu Vilémovi z Loučky (Kunštátu).
V následujícím období se Dubňany objevují i v souvislostech majetkových sporů. Takové spory byly řešeny panskými soudy, ke kterým bylo nutno jednu stranu žalovat (pohnat k soudu) a zápisy lze číst v tzv. knihách půhonných a nálezových (Libri citationum et sententiarum).
|
||||||||||
|
nebo
jdi přímo na historii Dubňan v období:
|
||||||||||
|
