——————————————————
Lesní komplex Doubrava (Dúbrava, Dubrawa)
——————————————————

- zatím nedokončeno, v rekonstrukci -

Pečetě obcí z okolí lesa Doubrava
Dubňany
Mikulčice
Ratíškovice
Rohatec

Největším bohatstvím této rozsáhlé plochy, odhadované v polovině XVIII. století na 8000 měřic (asi 1535 ha) , byly - kromě pastvin - dubové porosty, které daly podnět ke vzniku jejího typického jména. Kromě nich se vyskytovaly na vlhčích místech méně hodnotné porosty osikové, olšové a vrbové, bující zejména tam, kde nepropustná půdní vrstva podmiňovala vznik větších menších jezer. Nízké porosty na písečném podkladu měly i stepní ráz [187]

Soustavní tu po staletí provozovaná pastva přispěla místy i ke vzniku řídkého lesa, který ještě počátkem XIX. století tvořily hlavně staleté lípy a duby. Doubrava byla proto už tehdy převážně pastvinou a jen z menší míry lesem. Jejich vzájemný poměr by se dal určit vztahem 2:1. Dokonce v mnoha obecních dokumentech se přímo hovoří o "pastvině doubravské".[187]

Lesy svými porosty nestačily krýt domácí potřebu palivovového dříví. Oprávnění poddaných brát si na Doubravě suché klestí a haluzí je nestačilo zásobit takovým množstvím paliva, aby s ním mohli vydržet přes celý rok. Často se také uchylovali k pychům, k čemuž jim poskytovala vynikající příležitost povolená pastva v Doubravě. Nedostatek dříví postupně zvyšoval jeho cenu, což si nakonec uvědomila i panství, ležící na rozloze Doubravy a snažila se o další zalesnění. Určitou nevýhodou byla nutnost náhradních pozemků pro obce, jelikož jim tímto zalesněním odňala možnost pastvy. Celkem bylo jen na ploše bzenecké doubravy zalesněno během 10 let (1826 - 1836) asi 1650 jiter písčité půdy, která se jinak na jaře vždy měnila ve váté písky. Dolesňování dalších ploch bylo prováděno však i po roce 1870. [187]

Rozsáhlé pastevní možnosti na Doubravě si přímo vynutily odchov ovcí na zvláštních salaších, zřizovaných s oblibou v dubových nebo lipových lesích. [187]

Obce na okraji tohoto polesí měly ve znaku v nějaké podobě žaludy na větvičce, jako symbol dubového lesa, některé ho dokonce měly i ve svém názvu (Dubňany, Ratíškovice, Mikulčice, Rohatec, Lidéřovice).

Z strany "pasunků" nařizoval pán, aby pod velikým trestáním žádný o své vůli dobytek nepásl, než aby obec měla svého pastýře a před toho aby každý svůj dobytek hnal. [250]

Značným příjmem, resp. výsadou hodonínských měšťanů bylo právo pastvy ve vrchnostenských lesích, jak je psáno v urbáři z roku 1691:

"Ubec hodonská má tu svobodu na den sv. Václav léta Páně 1651 zavedenou, aby všelijaké dobytky své (kromě volů a kozí) každého roku do Doubravy panské honiti a je v místech jim vykázaných, totižto od gruntů rohateckých tým koutem pořád až po cestu ratiškovskou, a dále nic, bez všelikého ouplatku pásti, ano i černého dobytka, toliko svého a ne cizího na žalud honiti (jakž jich privilegium obsahuje) a volně pásti mohli".
Druhé pastvisko se jim pustilo od tejž cesty ratiškovické až po cestu starou jaroňovskou, z něhož jeden každý láník a poluláník, jak při gruntech vysazen, po dvou a podsedníci po jedné slepici platiti povinni, v tom pastvisku však toliko travní aneb zelenou a ne žaludní za právo mají...." [88]

Hlavní pozornost hodonínský velkostatek věnoval v XVIII. století lesům. K poznání celkové rozlohy hodonínských lesů poslouží dvě cenné mapy z druhé poloviny XVIII. století - nástěnná mapa Doubravy, původně z roku 1762 od inženýra Frasta, kterou v roce 1786 zvětšil Filip Blanschard [Okresní archiv Uhreské Hradiště, fond Velkostatek Hradiště - Mappe des Waldes Dubrawa] a mapa hodonínských lesů panských a poddanských od J. Schumanna z roku 1779. [Archiv okresního muzea v Hodoníně]. [88]

Po převzetí panství císařskou rodinou (1762) se velkostatek na lesy přímo soustředil - nejen na těžbu dříví, ale hlavně na myslivost. Právě císař František Štěpán Lotrinský byl velký přízbivec myslivosti, k čemuž mu napomáhalo i postupné spojení tří sousedících panství při moravsko-slovenské hranici - hodonínského, holíčského a šaštínského. Do jeho smarti (1765) se zvěř i na hodonínském panství chovala v nadměrných stavech. Ovšm po jeho smrti nastal radikální obrat - jeho manželka Marie Terezie ani syn Josef nesdíleli mysleveckou touhu a snažili se o usměrnění chovu černé i jelení zvěře. K tomu vycházela už od roku 1766 různá omezující nařízení, včetně stavby obor pro škodící černou zvěř.

Myslivost na Hodonínsku prováděl myslivecký a lesní personál. Polesný měl na konci XVII. století plat 15 zl. a příplatek na maso 5 zl. Vedle něho v revírech působili čtyři dvorní myslivci (V Hodoníně, Dolních Bojanovicích, Dubňanech a Kobylí) s ročním platem po 7 zl. 30 kr., bažantnici vedl bažantník s ročním platem 10 zl., který měl k výpomoci mládence (adjunkta) s platem 5 zl. Postepem doby počet personálu klesal - v roce 1782 působil jako vedoucí úředník nadlovčí a jednotlivá polesí (Mutěnice, Dubňany, Hovorany, Ratíškovice, Zbrod, Šakvice, Kobylí) vedli myslivci. Nadlovčí pobíral na platu hotově 200 zl., s přípaltkem 12 zl., relutem za naturálie 25 zl. 3 kr. Myslivci měli na hotovosti 60 zl., s příplatkem na mládence 50 zl., releutem za naturálie 10 zl., na kutí koně 5 zl. a relutem za 16 věder piva, tj. celkem 149 zlatých. [88] Umístění hajných do okrajových obcí bylo záměrné - měli být ochránci lesa proti škůdcům ze všech stran. [187]

Koncem XVIII. století, po smrti císaře Františka Štepána Lotrinského, význam myslivosti značně poklesl na úkor lesního hospodářství - bylo potřeba více dřeva pro narůstající počet obyvatel. Po roce 1777 začalo hodonínské panství jednotlivé honitby pronajímat.