Ve výstavbě - nedokončeno

Obecní úřad

Už od třicetileté války vedla obec obecní rada, obnovovaná každého roku. Vrchnost ustanovila rychtáře, konšele, horné nad vinicemi, hajné a pod. Potom byl lid shromážděn a panský úředník předčítal na celém panství obecní řád (pravidla neb artikule) od vrchnosti nařízené, aby se jimi obyvatelé řídili.

Když nastoupil nový pán, buď nechal starý obecní řád nezměněn nebo jej po své vůli změnil a dal poddaným předčítati. [105]. V letech 1850 - 1855 patřily Dubňany pod okresní hejtmanství Kyjov, od r. 1855 pod Hodonín. Soudní a berní okres od r. 1850 byl Hodonín.

Obecní samospráva byla zřízena roku 1864 „Obecním zřízením na Moravě“ z 15. 3. 1864 č. 4 z.z.m. , které ve svých hlavních rysech platilo až do roku 1945. Obecní záležitosti zastupoval obecní výbor (7 - 30 členů) a představenstvo. Volební řád č. 75/1919 Sb. změnil název obecního výboru na obecní zastupitelstvo a stanovil počet členů na 9 - 60. Představenstvo se skládalo ze starosty, jeho náměstků a členů obecní rady. Obecní výbor (obecní zastupitelstvo) měl právo zřídit si poradní a přípravné sbory v podobě komisí. (Komise finanční dle zákona 329/1921 Sb. a komise letopisecká dle zákona 80/1920 byly obligatorní). Obecní výbor a představenstvo se volily na 3 roky, zákonem č. 122/1933 na 6 let.

Ovšem s bídou obce souvisí i bída ve vedení obecních knih. Lze to vypozorovat i archívních dokumentech, například fondu sbírek okresního archívu v Hodoníně. V inventáři dokumentů k Dubňanům se konstatuje, že až do roku 1953 byla obecním písemnostem věnována malá pozornost. V tomto roce byla pod dozorem okresního archiváře provedena skartace bezcenných písemností. V roce 1957 byl pak materiál fondu převzat do okresního archívu. Ale i z těch několika málo dokumentů, například kontrol obecního hospodaření z počátku 20. století vyplynulo, že obecní zastupitelstvo nebylo vždy na výši doby a dokumentace nebyla vedena dobře. Tato literatura je zvláště zajímavá, i když v naší knize není detailně zahrnuta. Ukazuje totiž práci jednotlivých členů obecního zastupitelstva a jejich schopnost či neschopnost řešit finanční problémy obce v návaznosti na platné zákony - např. schodky ve finančním hospodaření obce. Dále z nich lze vyčíst jména starostů, tajemníků, členů komisí a mj. i to, co se nakupovalo za obecní peníze. Zajímavé je i použití tehdejších razítek se znakem Dubňan.

Školství

Školství v Dubňanech se věnuje zvláštní kapitola.

Kostel a fara

Stavovský sněm z r. 1650 dospěl k názoru, že vedle donucovacích prostředků k převádění na katolickou víru je třeba použít i prostředků propagačních. A proto rozhodl, že je nutné, aby všechny fary byly opatřeny faráři a aby fary a kostely, které byly ve špatném stavu, byly co nejrychleji opraveny a osazeny. V několika poznámkách o našich předcích se zmiňuji o farářích z Dubňan, kteří tyto osoby křtili nebo pohřbívali. Až do okamžiku zpracování této knihy jsem netušil, jak důležité a podstatné pro Dubňany bylo, že měly od určité doby vlastní kostel. Která ves totiž měla kostel, měla i tzv.kooperátora (faráře), který vedl písemnou matriku narození, sňatku i smrti. Která ves kostel neměla, byla "přifařena" k jiné, větší obci a její farář měl vést tuto písemnou agendu. Zdůrazňuji slovo "měl", neboť některé ročníky obyvatel takovýchto vsí se například v hodonínské matrice vůbec nenacházejí.

Tak tomu bylo dříve i v Dubňanech.

Podle [9] byly Dubňany, Ratíškovice, Mutěnice a Dolní Bojanovice začátkem 18. století spravovány "exkurendo" (docházkou) kaplanem z Hodonína, za což obě obce musely hodonínskému faráři přispívat na vydržování tohoto kaplana. Jak velkým příspěvkem musely přispívat právě Dubňany, není však dnes známo, zřejmě to ale pro ves nebyla částka nijak malá, když to při zakládání kostela přiznal i hrabě Czobor .

V roce 1720 byla v Dubňanech vystavěna kaple a okolo ní ohrazen hřbitov. Na pravé straně 16 metrů dlouhé kaple byla přistavena sakristie. Kaple byla zasvěcena sv. Josefu, pěstounu Krista Pána. Listinou ze dne 1. dubna 1753 byla v Dubňanech a současně i v Dolních Bojanovicích zřízena tzv. lokální kuracie (místní omezená církevní správa), neboli kaplanská lokalie (=menší fara) a to od "Josefa, svaté říše římské rytíře Czobora-Miháli, pána panství Hodoňského a Šarfenštýrenského".

Biskupská konsistoř Olomoucká schválila zaslanou zakládací listinu 6. dubna 1753. Prvním lokálním kaplanem v Dubňanech byl jmenován Ignác Havránek, dosavadní kaplan v Hodoníně. Byl rodákem z Kyjova. V Dubňanech pracoval od 1. ledna 1754 až do roku 1766.

31. března 1843 byla lokální kuracie povýšena na faru. Prvním farářem byl Jan Čermák. Už v roce 1821 byl ale stav kaple i fary ve velmi špatném stavu, což se mělo změnit až po ustanovení pátera Václava Aloise Oharka (10. října 1875). Do té doby byl kostel pouze pouze všelijak vyspravován. V roce 1823 zařídil lokální kaplan Ignác Šídek ze Slezska nejnutnější opravy v kostele, včetně výměny střechy (stará střecha musela být stržena) a kostel byl vně i uvnitř vylíčen. Nejnutnější stavební opravy provedl do října 1823 stavební mistr Petr Kotásek. Je přitom zajímavé, že jednu třetinu nákladů na opravy hradila obec Ratíškovice, která byla k Dubňanům přifařena až do roku 1869.

V roce 1859 vybudovala obec nákladem 8 tisíc zlatých vedla kostela faru (v empírovém stylu) na bývalém pozemku školní zahrady, založené zdejším rechtorem Antonínem Mainzlem a jeho učitelským pomocníkem Floriánem Hrubanem v roce 1844. Na základě visitačního protokolu z r. 1881 se obecní rada rozhodla, že řešení cestou opravy je nedostatečné a požaduje na Správcovství statků postavit nový kostel nebo stávající rozšířit. Toto se podařilo právě v roce 1885. Další větší opravy se dostalo kostelu, postavenému v novogotickém stylu, v roce 1902.

Policie

Četnická stanice o osmi mužích zahájila činnost v Hodoníně už v roce 1850. Od roku 1872 se postupně tato sekce rozšiřovala i v menších obcích. Dubńany bohužel nebyly mezi prvními, neboť četnická stanice zde byla zavedena jako předposlední v pořadí okolo roku 1900. Ale už za první republiky, ve dvacátých letech tak byla v obci dobře fungující četnická stanice. Její význam se ukázal nejenom pro běžné udržování pořádku, ale i při mimořádných událostech. Při květnové mobilizaci roku 1938 byla totiž část záložníků z okresu v průběhu noci svážena na četnickou stanici do Dubňan, kde dostali výzbroj a ráno již vykonávali vojenskou službu na Mikulovsku. [104]. Podle [61] byla četnická stanice zřízena roku 1898 .

Zdravotnictví a lékárna

Dubňany byly sídlem obvodního lékaře už v 19. století (měl i domácí lékárnu), po r. 1945 bylo vybudováno zdravotní středisko a otevřena lékárna [62]. Od roku 1911 v obci fungovala i závodní nemocniční pokladna [64]. Jako první lékař nastoupil v roce 1897 MUDr. Straka. [61]. Postupem času ale zřejmě nebyl mezi dělníky moc oblíbený a dobovým levicovým tiskem byl napadán, že pacienti, které léčil a bral od nich honorář, se museli doléčovat u jiných lékařů. Podle soudobého tisku se měl přes poslaneckou funkci v obecní radě dostat až mezi spoluakcioáře dolů [25] . Je například podepsaný (jako předseda) i pod prohlášením komise, konstatující nepořádek ve vedení obecních účtů Dubňan v roce 1923 - nebylo co kontrolovat, neboť obecní účetnictví se téměř nevedlo. [77]

Hasiči

Spolky

Celých 40 let po zrušení roboty nebyly v obci žádné spolky. Obyvatelé však tvořili velkou obecní pospolitost, i když různě diferencovanou. Lidé se setkávali při polních pracích, v zimě besedovali přo přástkách a draní peří, v létě sedávali ve výstupku před domem. Při tradičních zábavách si společně zazpívali a zatančili. Koncem 19. a začátkem 20. století začaly vznikat první spolky - Matice Hodonská vytvořila postupem času 19 odborů, mj. například i v Jarohněvicích a Dubňanech. [88]. Málokdo už dnes ví, že velkou zásluhu na vzniku dubňanské pobočky v roce 1896 měl tehdejší dubňanský pokrokový duchovní, páter Václav Oharek. (O neutuchající aktivitě tohoto faráře se můžete přesvědčit i v jiných kapitolách těchto stránek - podílel se mj. na opravě dubňanského kostela, v rámci Matice moravské inicioval pátrání po zaniklých osadách Mokronosy a Jiříkovsko. Zpracování jeho životopisu by z hlediska dubňanských dějin bylo jistě záslužnou prací).

Nejstarší organizací v Dubňanech jsou však už od roku 1888 dobrovolní hasiči, založení v tomto roce učitelem Malým. [61]. Později se ustanovil též tovární hasičský sbor a v roce 1927 bylo postaveno hasičské skladiště. [61, 62].

Knihovna byla založena v roce 1900 při občanské besedě. [6].

Tělovýchovu v Dubňanech pěstovala T. J. Sokol od r. 1905, DTJ od r. 1906 (v r. 1921 změněna na FDTJ) a T. J. Orel od r. 1925 [62]. Po založení Sokola byl ustanoven i divadelní soubor, který již v roce 1906 sehrál tři divadelní představení. (19. 3. 1906). Až do začátku první světové války se však osvětová činnost zaměřuje především na přednáškovou činnost a na propagaci knihy. Hojně pořádané taneční zábavy mají většinou nízkou úroveň. [6]. Sokolu patřilo od roku 1922 také první dubňanské kino Světozor, promítající dalších 14 let pouze němé filmy. (Až do roku 1936 ). Ale ještě 2. února 1919 se dubňanští obecní zastupitelé rozhodně postavili proti zřízení stálého kina z důvodu „bezpečnosti a zanedbanosti mládeže“. [25].

Větší část zisku z dobrovolných akcí byla věnována na sociální účely - rodičovské sdružení, poradnu a místní sociální péči. Každý spolek se snažil sehrát za rok několik divadelních představení - pouze v roce 1933 jich bylo 17, dále 6 plesů , 13 přednášek, 3 tělovýchovné akademie a 3 veřejná tělovýchovná cvičení.

Záložna

Průmyslový rozvoj obce podporovaly i peněžní ústavy:

- Občanská záložna pochází z r. 1906 (Bohužel zde je opět chyba a to dokonce u jednoho autora a u jednoho díla. Podle [62] se totiž vznik Občanské záložny uvádí jednou v r. 1906, podruhé v r. 1909).
- Spořitelní a záloženský spolek po r. 1910

při peněžní reorganizaci v r. 1948 byly spojeny v Záložnu - Kampeličku, která byla v r. 1953 změněna na místní pobočku Státní spořitelny

Pošta

Už za první republiky, ve dvacátých letech byla v obci fungující pošta (Podle [61] byl poštovní úřad zřízen roku 1890 ). Do té doby fungovala pošta jedině v Hodoníně. Její chod řídil a poštu vlastnil Jan Tománek z Bayersfeldu, v r. 1873 povýšený do šlechtického stavu. Při tehdejších malých nárocích mu stačil jeden expeditor, jeden manipulační pracovník a jeden zřízenec. Poštmistr Tománek pak jízdami poštovních koní a vozů zajišťoval přísun zásilek pro mimohodonínské poštovní úřady - například pro Dubňany v letech 1849 až 1900. V roce 1900 byla do těsného sousedství Dubňan přivedena státní dráha Kyjov - Mutěnice, takže rozvoz pošty pomocí koní byl nahrazen vlakovou poštou. [88].