Historie moravského vinohradnictví

Pokud měly jihomoravské vesnice dostatek obyvatel, bylo po staletí téměř neměnnou hodnotou vlastnictví vinohradu, resp. jeho výnosů. Právě jejich výnosnost byla záchranou pro velké množství vlastníků malých polí, kteří by se jinak sotva uživili. V jinak rovinatém Slovácku byly stráně s vinohrady, často pouze o několik metrů převyšující okolí, pojmenovávány jako hory, např. v Dubňanech známá Vyšická hora.

"...vinice jednotlivých obcí bývají vždy v jedné trati, která nazývá se "hora", stará neb nová, dle svého vzniku. Někdy i jméno zvláštní mívá dle zakladatele nebo místa, na němž se rozkládá, anebo prostě "vinohradem" té které obce slove...vinohradnictví mor.-slovenské má za podklad svůj jednak výbornou vápenitou slinitou teplou půdu, která původ má ve zvětralých vrstvách hlavně staršího útvaru třetihorního, jednak i příhodnou polohu kraje, jižně položeného, na jih otevřeného a od severních větrů pohořím Hříběcím a Karpatským chráněného. Přes to však ještě, ku zvětšení účinnosti paprsků slunečních, bývají vinohrady umístěny vždy na svazích k jihu obrácených a od severu chráněných. Vzácny jsou vinice rovinné....

Rozvoj vinařství podporovala nejen velká výnosnost této plodiny, ale i možnost jejího výhodného zpeněžení a volnější dispoziční právo, podle něhož vinohrady nepatřily do celku poddanské usedlosti. Majitel totiž mohl vinice se souhlasem vrchnosti prodat, zaměnit, poručit nebo dokonce darovat. Již v roce 1358 vydal pro vinaře Karel IV, král český a markrabě moravský první vinařský zákon, který nařizoval purkmistrovi, aby v celém království označil hory vhodné pro zakládání vinic, a stanovil viničná práva na ochranu a jejich podporu. Od roku 1370 omezil dovoz vína ze zahraničí, čímž zajistil prosperitu vinohradnictví, práci poddaným a velký příjem městům.

Husitské války a ještě ve větší míře česko - uherské boje v 15. století se citelně dotkly vinic i vinohradů. Nepříznivě působila především neustálá změna majitelů a klesající zájem bohatých měšťanů a feudálů o ně. Po skončení válek se naopak vinice rozšiřovaly místo polí, což bylo vynuceno tehdejším střídavým hospodářstvím - po uplynutí 20 let bylo nutno révoví vykácet a viničnou plochu na období 15 - 20 let přeměnit na pole nebo pastviny, aby si vinná půda odpočinula. (Tehdejší systém ještě neznal střídání zemědělských kultur, půda se jednoduše nějakou dobu využívala, poté se nechala několik let "odpočinout" jako pastviny).

Rozvoj vinařství na jihovýchodní Moravě v podstatné míře ovlivnily budované klášterní komunity, zejména takové, které měly hospodářský charakter. Vedle benediktínů to byli převážně cisterciáni. Ti měli území dokonce "rozděleno" - zatímco velehradským patřilo Polešovicko, žďárským Mutěnicko. Cisterciáčtí konvrši, pověření hospodářskou činností, učili místní obyvatelstvo, jak budovat vinohrady, jakje obdělávat, a stejně tak byli jejich učiteli při sběru hroznů, při lisování a ukládání vína, přesto vinohradní práce zůstávala velmi namáhavou.

"...Práce vinohradní jest mnohonásobná a namáhavá. Juž hnojení jest pro nepřístupnost vinic obtížné a hnůj musí se v putnách roznášeti. Nad to žádné pole nepotřebuje tolik hnoje jako vinohrad. A když jest vinohrad pohnojen, pak nastává mnohonásobné kopání. Pouze cukrovka dá snad stejně mnohou práci jako vinice.

Vinohradnictví je nedílnou součástí zemědělství minulosti i současnosti Dubňan. Historie výstavby a šlechtění vinohradů spadá do období před Bílou horou (1620). V tehdejší době bylo v Dubňanech asi 150 měřic (30 hektarů) vinohradů, což se na dnešní poměry zdá málo, ale je třeba uvážit, že Dubňany na začátku 17. století měly pouze něco málo kolem 80 - 90 chalup! Pro porovnání - sousední Mutěnice měly tehdy přibližně 5x více vinohradů.

Třicetiletá válka, stejně jako celé následující pobělohorské období s věčnými válkami, znamenala výrazný útlum vinohradnictví, který byl překonán teprve v následujícím století. Viniční kniha Vyšické hory v kroměřížském archívu se zmiňuje o vlastnictví vinohradů dubňanských poddaných asi od roku 1720 (viz níže).

Z vinohradů poddaných se platil zemní plat a vinný desátek (vineis et earum decimis), zmíněný často v zemských deskách jako jeden z poplatků feudálům, například při rozdělení Moravy v okolí Dubňan mezi Jana a Prokopa, syny Jana Jindřicha (v roce 1371): "....Illustri itaque Johanni.....primo videlicet Castrum Bisencz, quod est de fundo Marchionatus nostri, cum opido Bisencz, cum Judicio, vineis et earum decimis, Dubrawam vsque Rudnyk, ....videlicet Praczow,...Wlkoss, Ratyskouicz, Tyemicz, Surowin, Hostyeyow, Waczenouicz,...."

nebo

při "vkladu listu správního na statek milotický svědčící (nedatováno, někdy v rozmezí 1584 - 1586) ....Čeněk z Lipého, nejvyzší maršálek království českého, své vlastní zboží a dědictví, totiž tvrz a ves Milotice s kostelním podacím, z dvorem, kterémuž Nový říkají, při tvrzi Miloticích ležící, z rybníkem Písečnejm, z rybníkem nad tvrzí, ...ves pustou Jiříkovsko s horou vinohradní, ves Něčice, ves Vacenovice, což tu mám, ves Čelužnice s horami, což k té vsi od starodávna náleží, s desátky obilnejmi, ozimejmi i jarejmi a platy i desátky vinohradními, s robotami, ...

V Dyjsko - svrateckém úvalu brněnského kraje bylo počátkem 17. století celkem 23 panství různé velikosti. Hodonínské patřilo mezi ta rozsáhlejší. Vinohrady v tomto regionu zabíraly přes 57 000 měřic a tvořily téměř 63 % celkové plochy moravských vinic. Na Hodonínsku tvořily vinice okolo 14 % celkové výměry katastru obce (naproti tomu např. Bzenec 60 % ! ), zato byly celkově větší. Ve třech obcích se rozprostíraly vinice na ploše od 600 do 800 měřic. Celkově lze říci, že v předbělohorské době byla na Moravě asi 3x větší rozloha vinic oproti sedmdesátým rokům 20. století.S rozsahem tehdejších vinic nás částečně seznamuje i Komenského mapa Moravy z roku 1627, která pečlivě zakresluje vedle lázní, skláren, železáren a nálezišť drahých kovů také " vinaetorum colles", to jest vinohrady. (Na mapě Komenského jsou to např. znaky v okolí Mutěnic-Mutenitz v podobě vinného keře, v menším rozlišení se podobá znaku přeškrtnutého písmene S (dolaru)).

obrázek - výřez z mapy Komenského z roku 1627

Panství Hodonín mělo v r. 1656 celkem 6741 měřic vinohradů (= 14 % celkové rozlohy obdělávané půdy), 450 osedlých, 73 lhotníků a 740 (!) pustých osedlostí., ale už v roce 1673 je uváděno 5053 měřic vinic pustých (!), takže hlavním "viníkem" úpadku vinic nebyla třicetiletá válka, ale až uhersko - turecké výboje po ní.

Je přitom zajímavé, že Dubňany se dělily o vinohrady s Mutěnicemi. Např. v oppersdorfském urbáři z r. 1691 je zapsáno : "....na hoře Vyšické k dědině Mutěnicím patří 5 čtvrtí dokonale pustých , k Dubňanům 25 čtvrtí, v roce 1690 sousedům Dubňanským z vůle J. M. pána k rozdělání a vysázení vypuštěna jest....". Už v té době měli tedy obyvatelé Dubňan více vinohradů, než Mutěnice, ty se však staly známější oblastí, neboť dnešní Vyšická hora leží v jejich katastru.

Cílevědomá obnova vinic se realizovala podle urbáře už od 90. let 17. století a v polovině 18. století v podstatě dosáhla rozlohy před Bílou horou. Zajímavé je i to, že podnět pro velkou obnovu moravských vinic dal zřejmě průchod českých vojsk do Uher proti Turkům. Vzhledem k množství zemských prostředků, určených na platby, armáda dodávané zemědělské plodiny doslova přeplácela (mj. za měřici žita 3 zlaté a za máz vína až 17 krejcarů), což vedlo sedlíky k znovuobdělávání dříve zpustlých vinic. Pomalá obnova se zřejmě zdařila, neboť zachovalá viniční kniha Vyšické hory dokládá, že po roce 1720 měly Dubňany celkem 167 vinohradů s průměrnou plochou vinohradu okolo 6 1/4 achtelu (asi 15 arů), vzniklými postupným dělením originální 1 měřice a 4 1/2 achtelu (30 arů). Ojediněle však existovali v Dubňanech i vlastníci 3 1/8 měřice vinohradů (60 arů !). Zajímavý je především fakt, že počet vinohradů o hodně překračuje počet domů v Dubňanech (asi 110 - 120), což je možné považovat za důkaz toho, že na Slovácku měli poddaní běžně vinice v katastrech sousedních vesnic. Nebylo to však možné pro všechny. Vzhledem k lukrativnosti držby vinic si je chtěli větší osadníci i vrchnost ponechat výhradně pro sebe a lidem z jiných vesnic kladli při získávání jistá omezení, např. příplatek až 12 kr za achtel.

Hlavní váha vinařství hodonínského kraje tehdy spočívala na domkářských hospodářstvích (celková rozloha půdy 1 až 5 ha), v nichž se obdělávalo 43 % vinohradů a dávaly až 75% produkce. Ovšem domkaři neměli zase tolik vinic, aby z jejich výtěžků mohli žít celý rok. Naproti tomu sedlák držel vinice pro samozásobení a také pro přilepšení. Z jejich výnosu uhrazoval daně, investice, ale i výlohy, spojené s událostmi rodinného významu. Například ke konci 18. století byla běžně odkazována bečka vína na výdaje, spojené s pohřbem hospodáře. Málokterý z menších vlastníků měl ve vinohradě i sklep, protože nebyl - vedle lisu - zapotřebí. Vrchnosti se totiž dávaly vinné dávky nejdříve v moštu, sklepy začaly být stavěny teprve při požadavku odvodů v čistém víně.

Vzhledem k tomu, že vlastnictví vinohradu znamenalo na tehdejší dobu když ne bohatství, tedy určitě jistotu rozumného příjmu, stávalo se běžně, že ve vinařských oblastech bylo mnoho pozemků ve vlastnictví poddaných z jiných vsí. Podle urbáře hrabat Salmů z roku 1600 vykonávali například ratíškovičtí poddaní nejen své robotní povinnosti mj. také v dubňanských vinohradech, ale měli na cizím katastru i své vlastní vinohrady. Důkazem jsou zápisy v horenských knihách Dubňan a Milotic nebo v testamentech. Např. ratíškovický půlláník Jakub Kordula zanechal v roce 1796 jeden vinohrad v dubňanské hoře za 65 zlatých v hotovosti a jeden a půl bečky vína za 45 zlatých, chalupník Jan Kordula odporučil v roce 1802 své dceři Kateřině jeden vinohrad v dubňanské hoře vedle Ondřeje Příkazského z Ratíškovic za 150 zl. a k tomu vinné náčiní. Na druhé straně měli dubňanští poddaní vinohrady v mutěnickém katastru a při daňovém přiznání jsou také zapsáni správně v sousední obci. Podle nepotvrzené zprávy vlastnili dubňanští sedláci viniční trať v katastru Starého Poddvorova, kterou hrabě Czobor, manžel Marie Antonie, kněžny z Lichtensteinu zabral a náhradou jim přidělil koňská pastviska na Vyšicku. Podle poddanské přiznávací fasse z roku 1749 měli z Dubňan v mutěnickém katastru svoje vinohrady např. Pavel Pleva, Martin Kutálek, Jan Kutálek, Martin Harca, Pavel Mrkávek a jiní. Velikost jejich pozemků v hoře činila většinou 1 měřici a 2 achtely (tj. cca 24 arů), což byla i průměrná velikost většiny mutěnických vinohradů.

Vlastnictví jednotlivých vinohradů asi od roku 1720 opět dokladuje viniční kniha Vyšické hory. Každý z vinohradů měl přiděleno číslo, pod kterým byl veden v knize po celou dobu, přičemž měl v knize rezervováno několik stránek na budoucí prodeje. Pokud některý z vinohradů byl prodáván méněkrát, zůstaly nevyužité stránky prázdné. Z velmi podrobných zápisů lze vyčíst jména nových i starých majitelů, rok prodeje a cenu. Jako příklad lze uvést vinohrad s číslem 1 a velikostí 1/4 měřice (viz obrázek), sledovatelný od roku 1727, kdy byl ve vlastnictví Jury Valenty. Od něho kupuje pozemek v roce 1730 za 5 zlatých a 30 krejcarů poddaná jménem Marina, při dalším prodeji z r. 1743 neznáme pro nečitelnost majitele, ale až jeho nástupce z 20. ledna 1747 - Jana Ilczika (Ilčíka). 20. února 1752 vinohrad kupuje Wacslav Ilczik, aby ho prodal v roce 1757. Postupný růst ceny vinohradu dokladuje její výše v roce 1868 - 8 zl 20 kr. Další vinohrad, tentokrát s číslem 15 má sledovánu historii od 12. 6. 1725, kdy patří Janu Ilczikovi, ten ho ale postoupil r. 1733 Mikuláši Jestřábovi. V roce 1738 patří Pavlu Navrátilovi, 1744 Janu Kutálkovi, 1757 Janu Valentovi, 1782 Janu Tomanovi.

obrázek - titulní strana viniční knihy Vyšické hory (čtěte - "Hora Vysiczka, k Dubnianům patřící...")

Rozvoj vinic byl podmíněn jejich výnosností. Víno totiž zůstávalo až do počátku 19. století poměrně drahým artiklem a poptávka po něm byla značná. Nebylo zřejmě jen lékem, ale i součástí běžné obživy. Přitom - vzrůstávala - li cena vína, rostla i cena vinice, ba cena vinohradu ještě více. Víno mělo po staletí stabilní cenu - prodávalo se za 2 zl. za jedno vědro (vědro = 56 litrů). Následkem toho vinice byla zdrojem značných užitků, a to i za předpokladu, že se muselo počítat v mnoha letech s neúrodou vína. Ovšem zachovala se i zmínka o tom, že v roce 1601 byly vinohrady na Moravě, v Rakousích i Uhrách postiženy červenou rudou, která vše spálila. Tehdy se platilo za bečku starého vína až 100 zlatých.

Feudál měl výnos nejen z vinohradů budovaných ve vlastní režii, ale i z dávek, jimiž poddaní byli vrchnosti povinni. Z výnosu zemního, to jest z daně, kterou byl povinnen poddaný vrchnosti jako vlastníku půdy, stejně i z povinnosti odvodu desátku (desátého dílu úrody) dostával feudál větší příjem, nežli ze selských gruntů. Výpočet poplatků se dělal tak, že desátek se odváděl teprve z onoho množství moštu, které zbylo po odvodu zemní dávky. Ta byla obdobou gruntovního platu neboli úroků z polí. Okolo roku 1571 činila činže ze čtvrti vinic asi čtvrt vědra moštu a později 6 1/2 mázu z jednoho achtele. (tj. asi 2,5 litru za 1 ar vinohradu). Je nutno si přitom uvědomit, že cena vinice v rozsahu 5 -13 měřic byla v té době vyšší než cena selského lánu, jehož rozsah se pohyboval mezi 60 - 120 měřicemi. Sedmnácté století přineslo významný předěl ve vývoji moravského vinařství. Zkázu vinic přivodily vpády Bočkajovců v letech 1604 - 1605 a pak zejména strastná léta třicetileté války. Neustálé pohyby císařských i jiných vojsk zkrušily vinice do takové míry, že mnohé z nich vzaly za své. I vpády kuruců, Tatarů a ostatních vojsk z tehdejších Uher v druhé polovině XVII. století znamenaly další útrapy - např. na hodonínském panství dosahovalo zpustošení vinic až 75 %. Existují i zápisy o tom, že nájezdy z Uher byly z velké části kořistnické právě za účelem odvozu vyšlechtěné révy. Dubňany jsou v novodobé literatuře zmiňovány přímo jako odstrašující příklad - jejich vinohrady (158 měřic) měly být zničeny stoprocentně.

Další období však prosperitě vína nepřálo. Již vlivem robotního patentu v roce 1775 došlo k redukci panských vinic, neboť se podstatně zmenšila robotní povinnost poddaných, a tím se také snížila rentabilita vrchnostenských vinic. V letech 1783 - 1784 byly navíc zrušeny horenské organizace a 22. října toho roku byl vydán všeobecný viniční řád pro celou Moravu. Tím vzala za své dosavadní vinařská samospráva a s ní i povinnost budovat vinice v celcích. Od té doby bylo možno zřizovat vinice všude, kde se to uznalo za vhodné.

Náhradou za ztracené vinařské výsady bylo právo svobodného šenku - víno se mohlo prodávat volně po domech. Přitom se však neustále zvyšovala cena vína, zatímco se cena piva a pálenky prudce snižovala. Tím víno přestalo být lidovým nápojem, byl o ně menší zájem než dosud. Vinařství v té podobě, jakou známe z předchozích staletí, zaniklo definitivně po roce 1829, kdy bylo zrušeno clo na konkurence schopná rakouská vína. Starší vinice potom už většinou nebyly po vyklučení obnovovány. Rentabilita vinic byla tedy příčinou redukce jejich rozlohy.V roce 1860 bylo na celé Moravě celkem 6999 jiter vinohradů (1587 vrchnostenských a 5412 jiter selských). Od té doby se počet selských neustále zmenšoval kvůli velké dani. Pro porovnání, v době největšího novodobého rozkvětu moravských vinohradů - v 18. století za časů josefínského katastru - bylo na Moravě celkem 50 856 jiter vinic. Následným pustošením lesů a tím způsobenou klimatickou změnou bylo mnoho vinic opuštěno navždy a hlavně rychle se šířící laciná kořalka dokončila dílo zkázy. [229]. Ke konci 19. století se navíc objevuje oidium, perenospora a největší škůdce americký révokaz, napadající kořeny ušlechtilé révy. V tomto období jsou proto vysazovány méně hodnotné odrůdy Baco I, Othello, Isabela, Frašták a další, jejichž vína jsou však podřadné jakosti.

Jak byla organizována práce okolo vinic?

Na vinice dohlížel horný s hotaři, k spravování vinic byli najímáni tzv. vincúři. Do 21. století přežil v podstatě jen pojem "hotař", dnes jen ve funkci hlídače. Dříve ovšem měli hotaři tím zodpovědnější službu, čím přísnější při tom kterém vinohradě měli práva. Podle starých práv směl hotař "škůdce vinic", který se mu na vyzvání neozval, po vojensku a beztrestně zastřelit. Horný byl nejvyšším úředníkem viničním, v některých oblastech byl nazýván i "perkmistrem" (zřejmě z původního něm. Berg=hora).

Co vrchnosti poskytovalo poměrně velký zisk, dovedla si ohlídat. Aby se např. desátkový podíl vrchnosti nezmenšoval, bylo zakázáno trhat hrozny před vinobraním. Další rozmanité zásady, kterými se museli řídit sedláci i měšťané, když jim byly uděleny vinohrady, byly soustředěny v tzv. právech horenských čili artikulích. (Horenský od slova hora). Právo horenské bylo velmi přísné a pro ochranu budoucí úrody byl zřízen celý aparát úředníků a viničních dozorců v každé obci, kde se víno pěstovalo. Úřad vinohradní měl za úkol mnoho dalších věcí:

- vybírat vrchnostenský desátek z vína
- řídit nejdůležitější viniční práce
- zabezpečit řádné a zákonité kupování a prodávání vinohradů a vína
- stanovit pořádek šenkovní (stanovit doby a pořadí šenkování) a "frejunky" (volný prodej vína v době jarmareční)
- rozsuzovat všeliké pře okolo vinohradů
- trestat vinohradní pych a další....

Stanovením těchto úředníků z řad vážených sedláků se vrchnost zbavila starostí se zabezpečením zisků z vinohradů a přenesla je na bedra obcí.Celý úřad se skládal z:
- horného - perkmistra (zmíněn výše)
- rychtáře (tzv. obecný rychtář, řídící obec)
- 2 konšelé horného

Tyto funkce vždy vrchnost dosazovala. Následující dvě funkce volila sama obec:

- 2 konšelé za obecní starší
- písař, volená z horníků (=vinohradníků) starších "nepodezřelých"

Všechny funkce bez rozdílu byly ovšem "přísežné", tzn. nově zvolení (dosazení) lidé byli bráni pod přísahu. Tento "horný úřad" také stanovoval některé důležité datumy pro práci ve vinohradech, např. kdy se má hora "zarážet" a kdy má být "vinobraní". (Obojí bylo nutno stanovovat, protože v určité době byl přístup do vinohradů omezován z důvodu možné krádeže pod hrozbou krutých trestů).

Hotař měl povinnost zkoumat jakost hroznů dle určitých pravidel, každý týden mohl trhat pro sebe jeden (!) hrozen z každého

vinohradu a předkládat hornému na ukázku za příčinou ustanovení vinobraní. Ale i tento sběr se mohl dít většinou pouze z "rúny". (Doklad viz třeba tady). Hotař při najmutí obcí musel složit přísahu zhruba v této podobě:

"...Přísaháme my N. N., hotaři hor vinohradních, Pánu Bohu všemohoucímu, Otci, Synu i Duchu svatému, Matce Boží i všem Svatým, i tejto poctivé obci N., jakož jsme k tejto povinnosti hotařské volení, že se v takovej službě věrně a spravedlivě se vší bedlivostí a pilností chovati chceme a k vinohradům, jak panským, sousedským i přespolním, kteříkoliv v těchto horách vinohrady své mají, aby se od žádného škoda na hroznech a ovocích všelijakých nedělala, bedlivě prohlédati i sami též pod ztracením hrdla nedopouštěti.

A kdožbykoliv zoumyslně škodu učinil, postižen byl, neprohlídaje žádné přátelství ani nepřátelství, dar neb nedar, na něj to nezatajovati a ku právu horenskému dostaviti připovídáme; a podle všech artikul, kteréž se na nás vztahují, chovati a podle nich se říditi chceme.

Tohož nám dopomáhej Bůj Otec, Bůh Syn, Bůh Duch Svatý na věky požehnaný. Amen."

Direktivou hotařům v úřadě byla "správa hotařům, kterak v svém povolání chovati se mají, když se do hor přijímají". a neměli podle ní pouze dozor na škůdce dávati než i "...to také z přísného poručení od Jeho Milosti Pána se poroučí, aby nižádné myslivosti střelbou ani osidlem a strunami ani na koroptve ani na zajíce neprovozovali a toho neprodávali a jestliže by v tom hotaři - nebo kdo jiný postižen byl - a hotaři o tom hornému, vědouce toho, neoznámili, za to dostatečně, jestli by se to na ně proneslo, právem hrdlovým jako jiní zloději trestáni býti mají."

Krádež ve vinohradě byla až do 17. století trestána vyloupnutím oka, utětím ruky nebo oběšením. Venkovský lid měl navíc takřka nábožnou úctu ke včelám (dodávaly vosk na oltářní svíce) a vinohradům (víno posvětil sám Kristus, řka při poslední večeři na víno - Toto jest krev má). Proto i vinice měly svého svatého patrona, chovaného ve velké úctě - sv. Urbana.

Zachovala se i ukázka textu horenského práva pro hodonínsko - pavlovické panství za vlády Jana Adama. Na přelomu 17. a 18. století se však při obnově vinohradů horní právo vedou s menší přísností, kdy zejména tělesné tresty byly převáděny na pokuty. Vzácné údaje o vinicích a vinohradech, o jejich rozloze a obdělávání, o povinnostech a držitelů nebo nájemců vůči vrchnosti i o jejich platbách se nám dochovaly v urbářích feudálních panství nebo při jejich předávání novému držiteli.

Také neustálá péče o vinohrady byla nutná. Nikdo nesměl nechat vinohrady nechat zpustnout, neboť platilo pravidlo, že "...jestliže by některý vinohrad přes 3 roky neb léta pořáde sběhlá pustý ležeti zůstal, takový vinohrad na druhého souseda odevzdán a připsán býti má".

V literatuře [229] je i hezký popis typického moravského vinohradu:"...jednotlivé vinohrady nejsou od sebe odděleny zpravidla mezí, než járkem (příkopem), jímž voda dolů stéká a jemuž od pradávna "růna" se říká. Vinná réva, "peň", vysazuje se v příčných as metr širokých řádcích na vysoko (až 70 cm) nahozených, jež slovou "grefty", a nenechává se ovšem vyrůstati neobmezeně do výše, než ročně z jara se lonské výhony sřezují u spodu na tři, zřídka kdy na dvě nebo čtyři "očka", z nichž nová réva vyráží a na spodu hojně hroznů nasazuje. Nízký kmen původní ovšem ponenáhlu tloustne a tvoří, když je starší, "hlavy", k nimž juž se ani "kolí" nezatlouká, než výhonky jednoduše se svazují v jednotný svazek, kterýž sám sobě jest dostatečnou podporou. Staré "hlavy" nemívají mnoho hroznů a dosazují se novými buď "z kořene" a nebo "obloukem", z vedlejšího mladšího převedeným a když se tento na místě "zapustil" t. j. z kolínka pod zem pohříženého kořínky vyhnal, jednoduše od matečného pně odřezaným...

Mezi révou pěstují se místy i broskve, které hlavně z jara svým růžovým květem našim vinohradům nemalého půvabu dodávají. Špatní, lakomí hospodáři, aby pro případ nevydaření se vína alespoň nějaký užitek z vinice měli, sází mezi révu i různé okopaniny - řepu, zelí ano i brambory, na malý prospěch hodnoty vína skutečného...

Na horním konci bývají vinohrady zahraženy z pravidla živým plotem, jemuž "frýd" nebo "frejd" říkají, dole při boudě bývají "sádky", v nichž sáží brambory a zelí a ovoce, nejraději ořechy vlaské pěstují, taktéž "frýdem" někdy zahražené..."

Zde je ovšem nutno zmínit, že středověké vinohradnictví neznalo onu dnešní podobu tažení nosných vodičů po řádcích mezi několika sloupy, ale jednotlivé "hlavy" se každá zvlášť navazovaly na jednotlivé kolíky, proto ta zmínka o drastických trestech za jejich zlovolné vytahování.

Práva horenská se předčítala lidu zpravidla v předvečer zarážení hory, někdy před vinobraním nebo dvakrát do roka, kdy se upravovaly horenské rozepře v jednotlivých obcích (v neděli po sv. Vavřinci a neděli po sv. Jiří). Pokud vznikla rozepře horenská, rozsuzovala se v některých městech bez odvolání (např. v Ivančicích a ve Strážnici), v jiných, kde bylo odvolání povoleno, dělo se tak zpočátku do Dolních Rakous a to konkrétně buď do Falkensteinu, kam ještě v roce 1609 moravský sněm apelace poukázal nebo do Kloster-Neuburku.

Tištěná verze "řádu vinohradního" pro Moravu, která vyšla v roce 1784, už mnoho starých zvyků neobsahuje.

ilustrační fotografie - dubńanské obci je vrchností omezováno volné určování hlídačů pro kostelní vinice   Purkmistře Dubňanský. Tak jak všem Pánům Farářům a Lokálním Kaplanům vůle dává, aby oni Ty pro ochranu Kostelních Vinic skrze Patenty nařízené noční Vartýře sobě sami poněvadž oni o věrnosti Sousedův nejlepší zkušenost mají, vybrati a volyti mohli. Tehdy se vám to a takové zřízení k tomu byly a Komisi oznamuje že Kdyby sobě Samotný pan Kaplan jiného Věrnějšího Nočního Vartýře vyvolit chtěl, vy Jemu v takovým Volení Nikoliv na protiv Nebyly. Nýbrž jemu takového z hned od Ouřadu Purkmystrovskýho nařídily. Dáno v Hodoníně dne 5. Marty 1763 Inspektor

Novodobá historie dubňanských vinohradů

K obnovení vinařství vlivem révokazové kalamity přispívají vinařské školy, družstva i vinařské stanice ( Mutěnice ), které začaly roubovat kořenáče na americké podložce. Do této doby převládaly ve výsadbě odrůdy Ryzlink rýnský - Budinka, Neuburské, Sylvánské, Tramín, Frankovka, Portugal modrý a další.

Na dubňanském katastru jsou vysázeny vinohrady o celkové výměře 0,5 ha, navazující na vinohradní oblast Šidleny v katastru obce Milotice, kde má asi 50 dubňanských občanů vysázeny vinice a někteří postaveny i bůdy. K hlavní vinohradnické lokalitě však náleží oblast Vyšicka, trať pod dubňanskou horou. Nachází se cca 5 km východně od Dubňan, kde na jižních svazích jsou vysázeny vinohrady končící v údolí, které je v délce cca 2 km zastavěno bůdami a vytváří dojem malé dědiny.

"...nejsou-li vinice příliš daleko od obce, bývají hned při nich a sice z pravidla ve spodní části skloněného vinohradu, sklepy s přistavenými chaloupkami na lisování vína a besedování za horkých letních odpolední s t.zv. "búdami" nebo "presúzy". Jinak jsou sklepy v osadě samé a ty nemají lisoven, na "besedování" je tu prosté přesklepí t.zv. "šija".

Bůdou rozumíme vinný sklep tvořený lisovnou, šíjí, která se táhne šikmo dolů do podzemí vlastního sklepu, kde na kantnýřích (kládách ) jsou uskladněny sudy různé velikosti od vědra, dvojky, trojky, pětky i desítky. Bůdy byly stavěny dříve z nepálených cihel ( kotovic ), měly doškovou střechu a vlastní sklepy v podzemí nebyly vyzdívány a protože byly umístěny ve svahu, byly vyhrabovány v zemině do oblouku ( krůžlané sklepy ). Později byly klenby sklepů stavěny již z pálených cihel i bůdy s velkými nadzemními částmi, podobnými rodinným domkům. Vstup do bůdy býval opatřen výklenkem, kterému se říkalo žudro, zdobené barevným slováckým ornamentem, spodní obrobnávka na čelní stěně byla téměř vždy modrá.

"..."Búda" jest stavení obyčejně z nepálených cihel provedené, které v starobylých tvarech má nad podstavcem, jímž se širokými dveřmi, často starožitně zamříženými, do "šije" sklepa sudy vevalovati mohou, pěknou pavláčku. Někdy bývá obrosteny celá psím vínem a poskytuje na podzim, když listí se červená velmi milou podívanou. Za pavláčkou jest pak vlastní búda, lisovna. U búd, za nimiž se terén velkým svahem nezvedá, není ovšem pavláček a lisovna jest zároveň "šijí" do sklepa.....vedle lisovny jest i pokoj pro posezení zimní a kuchyň...."

O existenci vinohradů na Vyšicku máme písemné zprávy již před r. 1620, kdy však zde byla postavena první bůda se již asi nedozvíme. Rozvoj vinohradnictví kolem roku 1720, který vedl k nebývalé výstavbě poddanských lisoven a sklepů, které se zřizovaly i ve větších vzdálenostech od osady jako zvláštní oddělený celek nás opravňuje k předpokladu, že bůdy zde existovaly před více než 250 lety. O tom také svědčí různé nálezy při bourání starých sklepů jako např. staré lisy (presy), sudy, různé vinařské nástroje, dubové desky (letopočet 1790), nože apod.

Z vinařských nástrojů jsou v literatuře evidovány dva nože dubňanského vinaře Jana Podéště (Dubňany č. 559) ze začátku 20. století. Vinohradnické nože se skládaly z několika částí : hrotu, čepele, rukojeti a někdy i zvláštního výběžku na čepeli, označovaného jako "securis". Oba dochované exponáty jsou označeny jako nože bez "securis", první se zahnutou čepelí, dvěma hroty a dřevěnou rukojetí o celkové délce 20,5 cm, druhý s mírně zahnutou čepelí, dvěma hroty, dřevěnou rukojetí o délce 12 cm ( lit.1 ).

Potěšitelný obrat v jihomoravském vinohradnictví nastal v 30 letech tohoto století, kdy se zastavuje další rušení vinohradů a vinice se rekonstruují na amerických podložkách. V této době na popud řídícího učitele Jaromíra Fialy dochází v Dubňanech k založení spolku zahrádkářů. Nejdříve je svolána přípravná schůze ( 13.3.1938 ) do hostince Michala Létala a 10.7.1938 proběhla ustavující valná hromada, které se zúčastnilo 26 členů. Prvním předsedou se stal místní obvodní lékař MUDr. Jaroslav Knecht, místopředsedou Josef Měchura - rolník, jednatelem Martin Halík - obchodník. Tento spolek se zaměřil hlavně na pěstování ovocného stromoví v obci.

Vinaři v této době zakládají tzv. "Vinařské besídky", jejímiž organizátory se v Dubňanech stávají :J. Podéšť, J. Grufík, B. Horák, J. Chludil, L. Podéšť, F.Harca, Fr. Zemský a další. Během protektorátu se členové této organizace stávají členy vinařského družstva v Mutěnicích. Do vývoje jihomoravského vinohradnictví rušivě zasáhla II. světová válka, kdy se zemědělci museli zabývat hlavně produkcí obilí a průmyslových plodin a vinice nebyly náležitě ošetřovány.

Kolektivizace zemědělství zasáhla příznivě do vinohradnictví zejména velkovýrobními formami, vznikem vinařských závodů, výsadbou a sklepním hospodářstvím JZD ve vinařských obcích. Také v dubňanském katastru JZD vysázely vinohrady, které byly však v roce 1995 již vyklučeny. Po ukončení II. světové války organizace vinařů pokračuje ve své činnosti a koncem 40 let pořádá první výstavu vín v hostinci U Růžičků.

Z nejstaršího dochovaného katalogu výstavy vín ze dne 23. a 24. dubna 1955 se dovídáme, že výstavu pořádala Vinařská komise při MNV a soudcovskou ( degustační ) komisi tvořilo 52 odborníků z vinařských závodů Mutěnice, Čejkovice, vedoucí všech závodů a dolů v Dubňanech, dubňanský farář, lékař, učitelé, představitelé ONV, MNV a několik okolních i místních vinařů. Z celkového množství 386 vzorků bylo z Dubňan 246, dále byly zastoupeny obce Ratíškovice, Blatnice, Lužice, Hodonín, Skalica, Zatčany, Těšany, Mikulčice, Dolní Bojanovice, Mutěnice, Čejkovice, Brod nad Dyjí, Stavěšice, Hovorany, Čejč a Prušánky. Z vystavovaných vín v tehdejší době převládala z 80 % směs bílá a červená, z odrůdových vín Neuburské, Ryzlink rýnský, Tramín, Sylvánské, Ryzlink vlašský, Modrý portugal a Frankovka.Pěstování vinné révy "na hlavách" se postupně ruší, vysazují se nové vinohrady "na vedení" a rozšiřuje se sortiment odrůd. Nejvíce vysazovanými odrůdami jsou Müller-Thurgau, Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené, Veltlínské červené rané, Svatovavřinecké, Rulandské bílé, Ryzlink rýnský, později Sauvignon, Rulandské šedé, André, Zweigeltrebe, Muškát moravský a další. To se také výrazně projevilo na místních výstavách vín, kde již 90 % vzorků tvoří odrůdová vína. Místní výstava vín se koná každoročně již více než 30 let na velikonoční neděli a průměrně je vystavováno 650 vzorků převážně domácích vinařů. Stále větší oblibě se těší také naše ročníková vína, která jsou dobře hodnocena i na oblastních výstavách.

obrázek - vinohrady v Dubňanské hoře

V posledních dvou letech jsou v naší oblasti nejvíce sázenými odrůdami Chardonnay, Frankovka a Veltlínské zelené, v menší míře Aurelius, Muškát moravský a Cabernet Sauvignon. Značně se omezila výsadba Svatovavřineckého, Zweigeltrebe, André a hlavně Tramínu červeného, což je v každém případě škoda, neboť jde o jakostní odrůdu poskytující aromatická kabinetní vína.

Organizace Československého zahrádkářského a ovocnářského svazu (ČZOS) byla založena na ustavující schůzi dne 10. 11. 1960 v hostinci U Peterků za přítomnosti 27 členů, kteří zvolili výbor ve složení : předseda Jan Podéšť, místopředseda Fabián Harca, jednatel Jaroslav Nevídal, pokladník Josef Jestřáb a členové výboru : Jaroslav Rojek, Fabián Chludil, Antonín Hradecký, Šebestián Zahrádka a František Goldšmíd. Během dvou let má již organizace 193 členů, pro které zajišťuje hnojiva, postřiky, sazenice, stavební materiál, opravy pump, hlídání hory, výkup hroznů, úpravy cest apod. V roce 1962 se stává předsedou organizace Josef Nesvadba, zaměstnanec vinařských závodů ve Bzenci, který seznamuje vinaře s chorobami, řezem a způsobem vedení vinné révy, vadami vín a jejich nápravě. V témže roce pořádá ČZOS svou první místní výstavu vín v kulturním domě, na které je hodnoceno 207 vzorků. Výbor je postupně doplněn o nové členy F. Nesvadbu (skladník), J. Macka, O. Šurala, J. Bílíkovou a J. Čotka.

První velkou akcí pod dubňansků horů je zavedení elektrického proudu, které se účastní většina vinařů jak finanční zálohou, tak i účastí na výkopových pracích a během dvou let (1969-1970) je elektrifikace dokončena. V roce 1974 si organizace postavila vlastní sklad hnojiv na pozemku u Močidel, který dosud slouží občanům našeho města. Dlouholetým skladníkem byl Jan Harca st. V průběhu let 1970-1988 se mění složení výboru. Ve funkci předsedy působili:Josef Hanák, Stanislav Seďa, Jan Ondráček, jednatelé: J. Mičák, Ing. V. Ilčík, J. Blecha, E. Hanák, pokladníci: F. Zahrádka, Ing. St. Měchura a další členové výboru.

Zásadní otázkou pro vinaře pod dubňanskou horou bylo (vyřešení) zpevnění příjezdních polních cest. Původní cesta vedla od Jarohněvického rybníka "Hájkem", dále pak mezi poli hlubokým úvozem a byla vždy značně rozbahněná. Do vinohradů se z Dubňan chodilo pěšky, jezdilo na kole nebo povozem. Po zrušení staré cesty v roce 1952 se začalo s budováním zpevněné panelové cesty od silnice Dubňany-Mutěnice "u drůbežárny" a navážka polní cesty k bůdám. Příjezd osobním automobilem v jarních, podzimních i zimních měsících byl téměř nemožný. Všechny tyto okolnosti měly za následek, že dubňanská hora byla málo navštěvovaná a tedy i málo známá milovníkům dobrého vína. Výbor organizace ve spolupráci s dopravním odborem, místními organizacemi a hlavně díky pochopení většiny vinařů, od kterých byly vybírány příspěvky, zakoupil starší i nové panely a v roce 1984 byl za obětavé brigádnické práce dokončen úsek celé zástavby vinných sklepů v délce 2.200 m. Další nepříjemnou záležitostí byla stále se zhoršující kvalita a množství vody ve studních, která byla vyřešena zavedením veřejného vodovodu v roce 1991. Hlavní řád byl financován z příspěvků vinařů, vlastní přípojky s vodoměrem a instalací si hradili vinaři samostatně. Poslední nezpevněný úsek cesty pod dubňanskou horou od drůbežárny po začátek bůd byl dokončen za přispění MěÚ v Dubňanech položením asfaltového koberce v roce 1997.

V roce 1993 byla založena Českomoravská vinohradnická unie, sledující zachování a další rozvoj vinařství v České republice. Vyhláškou ministerstva zemědělství č. 189/1995 Sb. ze dne 16. 8. 1995 byl vydán tzv. vinařský zákon, který stanovuje pravidla hlavně při výrobě révového vína.

V současné době má výbor zahrádkářského svazu 18 členů, předsedou je Jan Ondráček, jednatelem František Blaha, pokladníkem Ing. Václav Ilčík. Hlavním záměrem vinařů je zkrášlování jejich lokality pod dubňanskou horou, využívání moderní zpracovatelské technologie, pořádání výstav s ochutnáváním vín, údržba a obnova vinic a hlavně udržení tradice kvalitních vín.

To vše si bude vyžadovat mnoho pracovního úsilí , aby se dubňanská hora se 200 sklepy , umístěnými v malebném údolí, stala jednou z nejhezčích na Moravském Slovácku a skýtala všem návštěvníkům příjemné prožitky z přírody, slovácké písničky i kvalitního dubňanského vína.

Projekt "Moravské vinařské stezky"

Originální pokus spojení cykloturistiky s poznáváním dané oblasti. (" Přes den jízda na kole a večer ve sklípku... "). Trasa má vést po nejhezčích vinařských obcích jižní Moravy. Trasa začíná na západě ve Znojmě nebo naopak na východě v Uherském Hradišti. Při startu ve Znojmě přes tyto hlavní body:

Šatov - Hevlín - Hrušovany - Novosedly - Mikulov - Hustopeče - Velké Pavlovice - Kobylí - Klobouky - Čejkovice - Mutěnice - Ratíškovice - Kyjov - Bzenec - Boršice - Velehrad - Staré Město - Uherské Hradiště.

Výše podrobně zmíněná trasa je tzv. hlavní stezkou zvanou Moravská vinná a propojuje deset okruhů, každý jinou vinařskou oblastí. Všechny trasy mají mít 1000 kilometrů. Vinařské stezky vedou převážně vinicemi, sady a místními komunikacemi. Stezky mají vlastní značení. K trase je vytištěn Průvodce po Moravských vinařských stezkách plný důležitých informací k seznámení kraje. Navíc je vydána samostatná mapa těchto stezek v měřítku 1:100000. Celou akci zabezpečuje Nadace Partnerství program Greenways v Brně, greenways@ecn.cz . Manažerkou projektu je Anna Čarková, annacarkova@centrum.cz . Svým rozsahem a posláním se jedná o unikátní síť regionálních cyklistických tras, které spojují "to nejlepší z vinařství a památek na jižní Moravě". Trasy jsou navrženy s ohledem na atraktivitu krajiny, malebnost vinic, polohu vinných sklepů a významných památek kraje.

Trasy jsou značeny žlutými cykloturistickými značkami, doplněnými logem vinařských stezek. Stezky jsou pojmenovány shodně s vinařskými oblastmi, logo pro každou stezku je v jiné barvě. Trasy jsou samostatně značeny i v souběhu s jinými cykloturistickými trasami. Směrové značení je v každé obci doplněno informačními turistickými tabulemi s mapou příslušné vinařské oblasti.

Ne všechny odkazy na webu jsou plně funkční, např. http://www.stezky.cz/ obsahují (v lednu 2004) řadu neplatných odkazů a celkově dělají dojem stránek, připravených pouze na slavnostní otevření stezky v roce 2001.

Dubňany patří do mutěnické oblasti (na mapovém obrázku východně od Mutěnic). Jednou z možností cyklotras, jdoucích přes Dubňany, najdete třeba zde.

Odkazy na moravské vinařské stezky hledejte například zde: | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 |