Motto celého pátrání:
Čím jednotlivým národům jsou dějiny jejich vlasti, tím jednotlivci jsou dějiny jejich rodu. Jako národ se těší ze svých dějin v dobách radostných a čerpá z nich posilu v dobách neveselých, zlých, tak i jedinci znalost vnějších i niteních životních osudů těch, z jejichž krve pochází, bývá potěšením a povzbuzením, vybízí k následování příkladu předků ušlechtilých, dobrých, a varuje před chybami a náruživostmi praděda, za něž nezřídka pykává nevinný potomek. Bohužel, jak málo lidí naší doby ví něco o svých předcích! Převážná většina zná svoje dědy a báby sotva podle jména, o prarodičích již neví zhola nic, ni jejich jména, ni místa a doby jejich narození, sňatku a úmrtí, o nějaké znalosti bližších jejich životních osudů, jejich starostí a radostí ani nemluvě. A přece jaká to škoda! Jak mnoho tu uniká bohatých a cenných zkušeností, kolik drahých rodinných upomínek upadá v zapomenutí! A není to jen škoda pro jednotlivce....
(Antonín MARKUS, Rodinná kronika, 1926) |
