I tu používanou literaturu je třeba brát s nadhledem a citovat opatrně a převážně pouze to, co je bráno přímo z originálních dokumentů. Lze to uvést konkrétně na dvou autorech - zatímco Alois Jirásek ve svých románech uvádí dobu pobělohorskou pouze jako dobu jezuitského temna a celotýdenních robot, podle Petra Hory bylo robotní zatížení, zvláště větších sedláků, téměř zanedbatelné. Pravda je zřejmě - stejně jako v běžném životě - asi někde uprostřed. Někteří další autoři zřejmě občas zase citují prameny, které nikdy nedrželi v ruce.

Přes všechnu hrůzu pobělohorského období však právě jezuitům totiž po Bílé hoře vděčíme za to, že byly vůbec vedeny matriky a určitý způsob správy země, takže můžeme pátrat po předcích. Předtím se totiž v zemích českých zemích uplatňovalo zvykové právo, které vedení dokumentace nevyžadovalo, neboť platilo to, co v ”minulých dobách”, případně ”od starodávna”.

Každý konkrétní údaj, týkající se historie města, jsem se snažil kontrolovat z minimálně dvou zdrojů (proto tak dlouhý soupis literatury), neověřené archiválie neuvádím, ty pravděpodobné jsou uvozeny neoblíbenými slůvky ”možná”, ”pravděpodobně” a pod., a uvádím je pouze z toho důvodu, že se nejedná o vědeckou práci, nýbrž pouhý doprovodný text vývoje mého rodu a tudíž si mohu trochu nadsázky dovolit.

Odkazy v textu na literaturu nejsou založeny jen na mém libovolném rozhodnutí, ale podřízeny velkému množství zpracovaných archiválií. Během celé doby zpracování jsem neustále potřeboval vylučovat ty méně důvěryhodné zdroje a to bych bez pomoci odkazů asi nedokázal. Vyjímečně, ale přece jenom se totiž vyskytuje i původní literatura, podávající (nechtěně) falešné informace z druhé ruky. ( [36], [37] ). Vědomě jsem porušil rozdělení zdrojů, obvyklé v akademickém světě, tj. archiválie, vědecké časopisy, literární práce,...a uvádím odkazy na zpracovanou literaturu v tom pořadí, jak mi která kniha přišla pod ruku. Můžete tedy sami posoudit, jak systematicky (či nesystematicky) jsem postupoval. Zároveň se zvětšujícími se čísly vidíte, že můj původní zájem o rodokmen rodiny Ilčíků přerůstá v zájem o regionální historii obce Dubňany a nejbližšího okolí, od roku 2003 i obce Medlánky, resp. Brna.

Při vlastní tvorbě stránek jsem se mohl opřít o znalost kronik některých českých a moravských rodů, zpracovávajících záznamy o životě předků, ale i něco na způsob hospodářského zápisníku, čili důležitých poznámek hlavy rodiny. Více viz [22], [36], [37].

Podle mého názoru velmi důležité bylo získat zprávy z přelomu 19. a 20. století (např. [70], [71], [72] ) , čerpající přímo z originálních dokumentů (zemské desky, půhonné knihy,...) a to v období právě končícího 19. století, kdy naše ”druhé národní obrození” bylo zaměřeno jednoznačně na venkov a jeho obyvatele. Výhodou těchto zpráv je to, že využívá lokálních archiválií, ke kterým se nelze dnes už dostat, neboť mnoho z nich bylo špatným přístupem k archiváliím ztraceno.

Dokumenty, vydávané ke konci šedesátých a začátkem sedmdesátých let 20. století nesou už jistý díl chyb, neboť často obsahují už zpracované, ale neověřené dokumenty nebo hojné překlepy. (Např. [6] ). Zavádějící může být i literatura, která z různých důvodů (např. omezené schopnosti tiskárny) původní historické údaje určitým způsobem upravuje či zestručňuje. ( [54] ). Nejhorší historické zdroje jsou ty, jejichž autoři se nedokázali při psaní zbavit patosu oné doby. ( [58] ).

Jdi na pořadové číslo literatury | 1-50 | 51-100 | 101-150 | 151-200 | 201-250 | 251-300 |