Fabricius - rok 1575 (260 kB)  

Nejstarší zobrazení vesnice Dubňany (zde Dubranin) na mapě (rok 1575)

 

POZNÁMKA

Vzhledem k velikosti mapových obrázků jsou v tomto souboru umístěny pouze malé náhledy. Jestliže toužíte po lepším rozlišení, klikněte - prosím - na ukázku, po chvíli se vám otevře větší zobrazení o velikosti 200 až 900 kB (!) Jak je původní (nezmenšený) soubor velký, zjistíte najetím myši nad obrázek.

Tato kapitola má zároveň sloužit jako příklad toho, kde hledat "svou" obec na starých mapách.


(Odkazy na jiné staré mapy hledejte na konci kapitoly. Nejstarší české a moravské mapy vyšly též tiskem a v současnosti (rok 2003) se dají sehnat např. v levných knihách (v Brně například proti Semilasu za cenu přibližně 20 Kč za jednu mapu), Müllerovy mapy vycházely jako přílohy nástěnných kalendářů koncem 90. let 20. století.

Naše současná generace je v současné době zvyklá cestovat podle map, ti technicky vybavenější pomocí družicového systému GPS. Přesnost zaměřování kteréhokoli bodu na světě se udává (pro civilní využití) s přesností asi 10 m.

Ale jakou možnost měli naši sedláčtí předkové? Podle čeho řídili své kroky? Jak jsme si mohli přečíst v kapitole o starých délkových mírách, nebylo to - v poměru s dnešní přesností - nic moc.

Vývoj geografie na Moravě (včetně Moravského Slovácka) procházel stejnými stadiemi jako jinde. Také u nás se objevila prastará touha lidské společnosti poznat a popsat nejen přírodní prostředí, ale i dějiště významných událostí a zaznamenat je na mapě. Moravě se ale dostalo podrobnějšího kartografického zobrazení později než okolním zemím. Poprvé tak učinil Pavel FABRICIUS v roce 1569. Mapa má titul Marchionatus Moraviae, formát kresby je 946 x 846 mm. Na této neobvykle velké mapě zobrazil nejen Moravu, ale i značnou část Rakouska na sever od Dunaje. Hlavním důvodem Fabriciovy práce bylo nepochybně turecké nebezpečí, což dokazuje i modlitba za uchránění země od nájezdů. Fabricius věnoval své dílo moravským šlechticům, kteří později sdělovali autorovi své připomínky (např. Albrecht Černohorský z Boskovi. Tyto připomínky využil roku 1570 vídeňský dvorní lékař Jan Crato z Crafftheimu, který je shrnul do menší mapy a zaslal ji antverpskému kartografu Abrahamu Orteliovi. Rub mapy obsahuje text z Dubraviovy kroniky, zmiňující se o markomanské minulosti země. Mapa byla zařazena do Theatrum orbis terrarum, poprvé roku 1573. Crato sice Fabriciovu mapu opravil, nejvážnější nedostatky však ponechal beze změny. Na tento čin reagoval opět Pavel Fabricius roku 1575 vydáním nové mapy, tentokrát již obvyklého formátu a zobrazující jen Moravu. Bohužel, vůbec nepřihlédl k opravám a doplňkům moravských stavů ke své původní mapě z roku 1569. Mědirytina formátu 485 x 400 mm má měřítko přibližně 1:370 000.

Dubňany jsou na ní vyznačeny jako vesnice s právem trhu, stejně jako např. Milotice a Kyjov, ale bez kostela. Hodonín je opatřen značkou města s hradem. Zelenožlutá čára znamená zemskou hranici, tzn., že v té době patřil i pravý břeh řeky Moravy pod Hodonínem do Uherska.

 
Kaerio - rok 1625 (135 kB)
 
Petr Kaerio - mapa okolí Dubňan
z roku 1625

Kopie této mapy byla zařazena roku 1585 do proslulého Mercatorova atlasu, konkrétně do jeho části Germaniae tabulae geographicae. V této řadě vycházela kopie až do roku 1625, kdy ji nahradil další derivát Fabriciovy mapy, tentokrát od Petra Kaeria, ozdobený vedutami Brna a Znojma. Z dalších derivátů se v nizozemských atlasech objevuje např. Moravaniae seu Moraviae Marchionatus singulari, vydaná ve Speculum geographicum (1575), Harmonia macrocosmica a atlasech Gerarda de Jode. Z desky, která byla Fabriciovi odcizena v 70. letech, byla po jeho smrti (1588) tištěna znovu v Jihlavě.

Z Fabriciovy mapy bylo odvozeno mnoho derivátů. Přímou předlohou byla dalšímu autorovi, Petru Kaeriovi, kartografu, rytci a knihkupci v Amsterodamu. Mědirytina byla vyryta v roce 1625, má rozměr 50x38,5 cm a měřítko zhruba 1:440 000. Kolem roku 1630 byly původní titul mapy, levý horní a pravý dolní roh mapy odstraněny a nahrazeny novými. Fabriciův obsah mapy v Kaeriově úpravě zůstal v podstatě nezměněn, jako autor mapy však byl uveden J. A. Komenský. Je tedy ironií osudu, že jedna z nejméně zdařilých odvozenin mapy, kterou chtěl Komenský novým mapovým dílem opravit, nese jeho jméno....

Značka u Dubňan znamená opidum (správně by mělo být oppidum), t.j. opevněné místo, malé venkovské městečko, což musí jednoznačně znamenat stojící tvrz.

Mapa Komenského z roku 1626 (335 kB)  

Mapa Jihu Moravy od Jana Ámose Komenského (snad z roku 1626)

 

Velký podíl na zdokonalení zeměpisného obrazu Moravy znamená vynikající činnost J. A. KOMENSKÉHO (1598 - 1670). Již v mládí poznal, že původní Fabriciova mapa Moravy z roku 1569 a zejména jiné mapy, které z ní byly snímány, mají rozličné omyly. Výsledkem jeho shromažďování materiálů a zajímavých šetření byla mapa Moravy(162?), která je vůči Fabriciově , ale i vůči jiným současným mapám mnohem přesnější, úplnější a správnější. V textové části je věnována Ladislavu Velenovi ze Žerotína a má měřítko 1:470 000. Až do 60. let dvacátého století probíhaly spory o dobu jejího vzniku, která se dnes klade do roku 1626, přičemž podkladové materiály autor pravděpodobně shromažďoval za pobytu v Přerově a Fulneku. Komenský vycházel především z předchozí mapy, autopsie, svědectví lidí znalých země ("... použití rad lidí znalých těch míst, na něž se mi nepodařilo vstoupit a je pohledem změřit..."), rukopisných údajů o vzdálenostech a žerotínského itineráře. Mapa byla poprvé vydána v roce 1627 Mikulášem Piscatorem (není však jisté, bylo-li to první vydání), a bez obměn ještě v letech 1630, 1633, 1645 a 1664. Tyto první výtisky se vyznačují pásem vedut měst (Polná, Olomouc, Brno a Znojmo) při horním okraji. Komenského mapa v mnohém předčila mapu Fabriciovu: uvedením dvojjazyčných názvů, podrobností, vystižením toků řek (řeky protékají správnými městy a stékají se podle skutečnosti), zakreslením pohoří atd. Vadou je pak nesprávné umístění souřadnic a nepřesné směrování na sever. V českých zemích dochází k prvnímu vydání až roku 1677 Samuelem Dvořakem a v díle Tomáše Pešiny z Čechorodu Mars Moravicus.

Protože kopii mapy J.A. Komenského máme k dispozici, můžeme porovnat i hodonínské panství tehdejší doby. Dubňany tam nejsou zobrazeny, ale lze si všimnout označení Goding (Hodonín), Nowá wes (dnešní Moravská Nová Ves), Bilowitz (Velké Bílovice), Bojanowitz (Dolní Bojanovice), Czeykowitz (Čejkovice), Mutenitz (Mutěnice), Swatoboritz (Svatobořice), Scharditz (Šardice) či Geyen (Kyjov). Ono velké zmiňované čejčské jezero už dnes neexistuje a jeho umístění na Komenského mapě lze situovat v dnešním prostoru zhruba do čtyřúhelníku Čejč - Braumowitz (Brumovice) - Kobily (Kobylí) - Polehradice (Boleradice), přičemž na mapě viditelný most je zřejmě současná silniční spojka Terezín - Kobylí. V současnosti se v této lokalitě objevují pouze potoky Haraska a zvláště Trkmanka. Komenský v textové části mapy (dole uprostřed) upozorňuje, že používá občas i české názvy význačnějších míst, uvozených písmenem B (lingua Bohemica), např. Hodonín (Goding), Kyjov (Geyen), Hustopeče (Auspitz) aj. Vyznačeny jsou i některé toky - z hlediska Dubňan nepojmenovaná Stupava (Kyjovka), jejíž pramen mylně uvádí v Cetechovicích na severní straně Chřibů, které jsou ve skutečnosti pramenem Litavy. Rybníky u Dubňan, Mutěnic a západně Hodonína nejsou zakresleny (neexistovaly?). Po velkém rybníku Nesyt pod Hodonínem zůstal pouze název městské čtvrti a potenciální zátopová oblast směrem k Mikulčicím. Asi jediným pozůstatkem po Nesytu je malý rybníček východně od Moravské Nové Vsi. Komenský zakreslil i po celém údolí (dole severně od Bojanovic, nahoru přes Buchlovice, Velehrad až do Napajedel) pěstování vinné révy, severozápadním směrem až k Brnu a Vyškovu. Jako zajímavost je pěkně viditelné i tehdejší rakouské území s Feldburgem (Valticemi) nebo - podle autora - uherský (slovenský) Landshut (Lanžhot)....

Podle jedné z nejstarších topografiií Moravy autora Martina ZEILERA se uvádí, že k r.1613 bylo na Moravě 100 měst, 410 městysů, 500 zámků a 30369 vesnic. V roce 1663 popsal Tomáš Jan PESSYNA (Pešina) z Cžechorodu čejčské jezero na "1500 kroků zdýli a 900 kroků zssýřj" a u jezera Kobylského uvádí, že roku 1640 "všechno vyschlo a teprve w desýti letech wodau nasslo". Heinrich Ludwig GUDE popsal v r. 1708 Moravu v podobném složení jako Zeiler a navíc uvádí, že Morava je tvořena 5 kraji (brněnský, olomoucký, hradišťský, znojemský a jihlavský).

Coronelli z roku 1692 (130 kB)  

Mapa Coronelliho (1692)

 

Pozdější vydání mapy Komenského (např. Jansoniovo 1633, Merianovo 1650, Pešinovo 1677) její kvalitu spíše zhoršovalo. Ani mapa tyrolského topografa Jiřího Matěji VISCHERA (1692) nepřinesla valné zlepšení, i když její autor mohl na zvětšeném měřítku (1:187 600) zaznamenat mnohem více značek a názvů než Komenský. Jeho mapa byla vydaná roku 1690 v Břehu. Vyznačuje se miniaturními kresbami hradů a zámků a velkou podrobností. Kvůli úpadku nizozemské kartografie nebyla tato mapa vydávána v atlasech a upadla v zapomnění a v době rozmachu německé kartografie se objevuje konkurent – Jan Kryštof Müller.

Právě období druhé poloviny XVII. století a počátek XVIII. století se na mapách jihu Moravy projevil snad nejvíce. Po bitvě na Bílé hoře, konfiskaci majetků, probíhá utužování robot, scelování panství a všeliké snahy o zvýšení ani ne snad produktivity práce, ale hlavně výnosnosti jednotlivých pozemků - likvidují se mnohé rybníky a osazují následně novými plodinami.

Jednou z posledních map na základě mapy Fabriciovy byla vzdána roku 1692 františkánskánem Vincentem Mariou Coronellim, kosmografem Benátské republiky a výrobcem glóbů. Ač v té době byla Komenského mapa Moravy známa, použil zastaralou Fabriciovu, kterou navíc s bujnou fantazií doplnil (!). tato mapa je raritou už tím, že uvádí vícejazyčné názvy měst, např. olomouc je popsána v 7 řečích, přičemž jednou z nich jse i značka Mor. (M.), což ve vydavatelově podání má znamenat Moravštinu ! Dubňany jako pouhá vesnice mají samozřejmě pouze jeden název, německý Dubraum.

Okolo vesnice nejsou zakresleny žádné rybníky, pouze na okrajích tohoto mapového výřezu jsou vidět okraje velkého rybníka pod Hodonínem a ještě většího (i v rámci království) tzv. Kobylského jezera, zmíněného už Pěšinou v roce 1672. Značka u Dubňan znamená castello, t. j. tvrz (!!!)

V první polovině 18. století vyvrcholilo u nás období, v němž jednotliví kartografové dokázali sami podrobně zpracovat mapy celých zemí. Ve druhé polovině století se již přistupovalo k soustavným vojenským mapováním.

V roce 1710 byla poprvé vydána společná mapa všech zemí Koruny české, mnohem známější je pak mapa vydaná roku 1750 Konrádem Lotterem.

Jedním z těchto autorů byl také císařský inženýr a kartograf Jan Kryštof Müller (1673 – 1721). Přešel do služeb císařských, kde nejprve pracoval a vydal (1709) Mapu království uherského – „Mapa Regni Hungariae – Tabula generalis Marchionatus Moraviae in sex circulos divisae ". V letech 1712 – 1717 vzniklo na základě mapování Čech, které J. K. Müller osobně prováděl, jeho nejvýznamnější dílo, Geografická mapa království českého – „Mapa Geographica Regni Bohemiae". Při mapování byly vyměřeny jednotlivé české kraje; mapové originály, vyhotovené na základě tohoto mapování v měřítku 1:107 000, byly vykresleny barevně. Mapa vyšla až po smrti jejího tvůrce, v r. 1723. Müllerova mapa Čech má měřítko přibližně 1:132 000; je složena z 25 sekcí (formát 55,7 cm x 47,3 cm) a vyplňuje plochu 282,2 cm x 240,3 cm.

Müllerova mapa z roku 1708 - 1712. (215 kB)  

   Müllerova mapa jihu Moravy z let 1708 - 1712

 

Začátek 18. století tak dal Moravě novou mapu. Právě roku 1708 nařídil císař Josef I. inženýru setníkovi Janu Kryštofu MÜLLEROVI, aby podle vlastních měření vydal mapu, na níž by byly zaznamenány také všechny silnice a mýta. Nařídil zároveň, aby vrchnosti a úřady mu poskytly místní vůdce, přípřeže a seznamy všech vesnic a aby mu byla dovolena prohlídka všech opevněných míst. Za zatajení byly uloženy velké pokuty a pohrůžka pracemi na Špilberku. Tak došlo ke zhotovení Müllerovy mapy, vyryté na 4 deskách v měřítku 1:180 000 ve válcovém zobrazení, která bez rámce měří 137x97 cm. Správně jsou udány polohy jednotlivých míst, pro něž zvolil dvacet znaků.

Rozeznal na mapě 42 měst hrazených a vyznačil je půdorysně, 8 měst otevřených, 199 městeček a vsí, 4 opevněné tvrze, 44 zámklů, 6 klášterů, 2173 osad bez kostela, 257 osad s kostelem, 112 osad se zámkem, 6 osad s kostelem i zámkem, 26 dvorců, 16 chrámů o samotě stojících, 8 zájezdních hostinců, místy i s českými názvy. Celkem má mapa 3022 znaků sídlišť, znaky 14 hradních trosek, některé silnice poštovní i císařské, některé doly, kláštery, lomy.

V originále má nápis: Tabula generalis Marchionatus Moraviae in sex circulos divisae quos Mandato Caesare accurate emensus hac mappa delineatos exhibet Josef Chritoph Müller S. C. M. Capitan. V následujících letech bylo pořízeno mnoho kopií Müllerových map. Vydání velké Müllerovy mapy po r. 1790 mají už čtvercovou síť. Müller jako první v českých zemích nahradil kopečkovou metodu lavováním. Ve 20. letech 18. století vydal Jan Kryštof Homann v Norimberku na osmi listech mapy jednotlivých krajů. Esteticky nejpůsobivějším derivátem Müllerovy mapy je vydání Covense a Mortiéra z roku 1790.

(Důležité je i to, že hodonínské panství přešlo po konkurzu v roce 1762 do rukou císaře Františka Štepána Lotrinského, manžele Marie Terezie. S tím souvisí nejen zavádění nových metod hospodaření, ale i znovuobnovování vsí, často i cizími - v případě Čejče například francouzskými - osadníky nebo vedlejší znovuobnovená vesnice Terezín, pojmenovaná po jeho manželce. Je jasné, že takové změny se na mapách musely projevit. Podrobnosti zde).

Freyenfels z roku 1762  
Mapa olomoucké diecéze od Freyenfelse (1762)

 

Müllerova mapa byla upravena v roce 1762 na mapu olomoucké diecéze. V roce 1762 totiž vydává Jan Václav z Freyenfelsu, kanovník olomoucký, v Norimberku svou mapu "Tabula almae dioecesis Olomucensis", názorně ukazující ráz zdejší krajiny v XVII. a částečně i XVIII. století. (Ukázka této mapy je převzata z monografie o Dolních Bojanovicích). Dubňany jsou vedeny pod tehdejším plným názvem Dolní Dubňany. Je vidět daleko více rybníků, než máme v současnosti, např. Nálezný a Jarohněvický, dále i zaniklý rybník Mokroňovický (pod Šardicemi) a velký rybník mezi Miloticemi a Mistřínem (za velkovýkrmnou vepřů). Určitou raritou zůstává i trojice rybníčků severovýchodně od Mutěnic, po kterých dnes není ani stopa. Označení Dubňan jako vsi s kostelem je správné, neboť lokálie byla založena hrabětem Czoborem v roce 1754, čímž došlo k oddělení od hodonínského kostela. Les Doubrava kopíruje dnešní situaci s tím, že před 200 lety byl o něco větší a ne tak smíšený. Velké vinohrady jsou naznačeny mezi Mutěnicemi a Potvorovskem (dnes Poddvorovem). Všimněte si položení Hodonína coby pevnosti mezi několika rameny řeky Moravy (později zasypanými nebo zregulovanými). Dobře je vidět i říční propojka mezi rybníkem Písečným a řekou Moravou, uzavírající přístup k Hodonínu ze severu. Čerchovanou čarou zvýrazněná zemská hranice mezi Moravou a Uhrami byla vedena jinak, než dnes - velká část pravého břehu řeky Moravy patřila tehdy holíčskému panství. Při pohledu na tuto mapu lze zdůvodnit i ničení vsí při válečných šarvátkách s tatarskými nebo uherskými tlupami. Při nedostatku tehdejších cest (viz mapa 1. vojenského mapování) postupovala vojska hlavně podél řek, proto jsou Jarohněvice, ležící na břehu Kyjovky, zničeny vícekrát, než Dubňany, ležící na mírném svahu relativně daleko od řeky. )

První (Josefské), druhé (Františkovo) a třetí vojenské mapování

Důležité pro rozvoj kartografie je to, že dochází k novému přístupu k mapování, vznikají buď dokonalejší nebo úplně nové přístroje přístroje (zrcadlový dalekohled, námořní chronometr, sextant, teodolit a barometr), zavádí se nové znázorňování reliéfu a přichází objev litografie (tisk z plochy), umožňující vytisknout větší počet mapových listů z jedné tiskové desky, než dovolovala dřívější mědirytina. Oproti starším mapám ze XVII. a z první poloviny XVIII. století s velkým množstvím ozdobných obrázků přestávají být mapy v dnešním slova smyslu hezké - znázornění jsou střízlivější, mapy jsou přesnější a stále více se zakládají na vědecky podložených měřeních. Mapy se stávají účelovými a technickými pomůckami. Důvodem nebyl jen odklon od zdobnosti a snaha o větší profesionalitu map, ale i pokus o jejich zlevnění. Sas Johann Georg Lehmann publikoval těsně před koncem XVIII. století nový způsob znázorňování terénu. Jako první popsal šrafy, tj. průměty linií největšího spádu, jejichž výsledným efektem byl princip čím strmější, tím tmavší.

  Nekvalitní fotokopie 1. voj. mapování panství Hodonín (276 kB)
 

Nekvalitní fotokopie 1. vojenského mapování na katastru hodonínského panství (zapůjčeno Dr. Ungrem - ÚAPP Brno)

Po roce 1758, kdy se generální štáb stal stálou institucí, se přikročilo k vojenskému mapování. Během slezských válek se totiž zjistilo, že původní Müllerovy mapy nejsou dostatečně přesné a tak v 60. letech probíhalo první vojenské ("josefské") mapování, které bohužel vytvořilo kartografické dílo neodpovídající moderním metodám v zeměměřičství. Po hubertsburském míru bylo nejdříve zmapováno Slezsko, jako druhá byla dokončena Morava (1764-68) a začátkem 80. let vzniklo mapové dílo pro celou monarchii (tzv. “josefínské mapování”). I když šlo o mapu velmi podrobnou (1:28 800), vzhledem k velkému spěchu při vzniku se nevyhnula nepřesnostem. Vzdálenosti se měřily ještě krokováním či odhadem (á la vue). Zvláštní pečlivost se věnovala vojensky využitelným informacím : cesty, řeky, lesy, návrší, rokle, možnost ubytování vojska atd. Morava byla zobrazena na 126 listech ve 4 svazcích. Již ve válce o bavorské dědictví byly zjištěny nedostatky a ohrožené oblasti byly mapovány znovu. S ohledem na vojenské účely byla zavedena perspektivní manýra.

První mapy vytvořené na přesných geodetických základech vznikaly tak až od 20. let 19. století (stabilní katastr, tzv. druhé a třetí vojenské mapování), protože všechnu vyměřovací a kartografickou činnosti v monarchii ochromily války s francouzskou republikou.

Vpravo vidíte kopii jednoho z mapových listů, vytvořených v poslední čtvrtině 18. století, jejichž originály jsou dosažitelné dnes pouze v Válečném archívu (Kriegsarchívu) ve Vídni. Ani naše výzkumné ústavy neměly v té době (polovina devadesátých let) k dispozici kvalitní kopie těchto vídeňských map. První práce jsem tedy vytvářel podle této nekvalitní fotokopie o velikosti asi A5. (Opět jsem - během dvou měsíců - přepracováním vytvořil zjednodušenou podobu o velikosti asi A0, předanou do Dubňan).

V průběhu roku 2003 mě čekalo na internetu příjemné překvapení a nebojím se to říci i nahlas - konečně smysluplné využití státních peněz - mapový server Geolab, společné to dílko Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a Ministerstva životního prostředí.

První vojenské mapování (2 MB !!!)  


Mapa I. vojenského mapování pro okolí Dubňan
POZOR při kliknutí !
Výsledný obrázek má 2 MB!

Proveďte porovnání s předcházejícím
méně kvalitním obrázkem!

 

(Historii tohoto projektu naleznete zde - lze se tady seznámit s historickými příčinami vzniku podrobných vojenských map, způsobů měření, kladů listů, číselné triangulace). Podklady byly samozřejmě čerpány ve vídeňském archivu. Zajímavé je také použití sáhové míry, dané patentem Marie Terezie (proto ona měřítka 1 : 2880). Veřejně přístupné jsou ovšem jen skeny v rozlišení 100 dpi. (Kromě toho byly provedeny i skeny 200 a 400 dpi, na internetu nedosažitelné). Rozlišení 100 dpi stačí pouze pro orientační náhled, v žádném případě se nedají přečíst všechny popisy, o možném tisku ani nemluvě. (V tomto rolišení má jeden list, v mém případě cca 1/4 panství, asi 3110x2500 bodů. Pro tisk je vyžadováno min. 300 dpi, tzn. že vytištěný obrázek bude mít výslednou velikost pouze několik cm).

Jestliže chcete tyto mapy využívat opravdu vážně a opakovaně, doporučuji se dopředu připravit. Celý systém pracuje v GISu a mapy jsou tak uloženy ve formátu *.sid. Pro jeho zobrazování pomocí webového prohlížeče vám server nabídne plugin MrSIDBrowser, pokud chcete pracovat s obrázky i později a nevlastníte žádný GIS-like systém (můj případ), doporučuji vám nainstalovat nějaký běžný prohlížeč, který umí zobrazovat formát SID. (Prokazatelně to vím např. o programu IrfanView 3.75 a jeho doplňcích). To vám umožní si mapu stáhnout ve formátu SID, prohlédnout a zpracovat v Irfanu a poté uložit v nějakém formátu, pro web přijatelnějším (jpeg). Originální podoba SID obrázku má velikost přibližně 1 MB/list a pro webovou prezentaci na pomalých linkách je naprosto nevhodná.

S vlastní prací je nejlépe začít zde. Pokud pochopíte princip, není problémem najít si tu "vaši" vesnici či město. První vojenské mapování používá ještě hojnost šrafování, na prvém boku se nachází tabulka s údaji, pro vojáky zajímavými. (Například kolik v které vesnici je mužů a koní). Z mapy II. mapování zase vyčtete jméno řídícího důstojníka a rok zhotovení.

 

Ukázky I. vojenského mapování pro okolí Dubňan

Josefské mapování bylo prvním soustavným vojenským mapováním habsburských zemí. Měřítko map je přibližně 1 : 28 800. Při mapování Čech byla využita Müllerova mapa Čech z roku 1723 v měřítku 1 : 132 000 k zobrazení význačných bodů, které byly přeneseny do pak měřítka 1 : 28 800. Na čtvereční míli připadlo zhruba 15 až 20 těchto bodů. Mezi ně metodou á la vue a jednoduchými prostředky na lehkém měřičském stole se záměrným pravítkem a busolou byla kreslena nová mapa.

Města a vesnice v okolí Dubňan už jsou zhruba v tom složení, jak je známe dnes. Z Dubňan je vidět osídlení dnešní ulice Hodonínské (asi od prostoru křižovatky na Mutěnice a Ratíškovice), i Jarohněvický dvůr pod hrází rybníka, kolem kterého procházely cesty ze všech okolních míst. Jeho důležitost vyniká tím více, pokud si uvědomíme, že zrovna někdy v té době se moci (po krachujícím hraběti Czoborovi) ujímá císařská rodina.

 
 

Dubňany okolo roku 1760

Podívejme se, jak asi vypadaly Dubňany třetí čtvrtiny XVIII. století...Jediná cesta, procházející obcí, je ve směru Kyjov - Hodonín, ostatní cesty slouží pouze jako pracovní (pro jízdu na pole nebo na robotu ke statku). Je pozoruhodné, že silnice z Hodonína nevede do Dubňan dnešní Hodonínskou ulicí, ale přichází zprava až přímo ke křižovatce Kyjov - Ratíškovice. Důvod je vidět z dalšího obrázku - přímému (dnešnímu) směru stojí v cestě pole a ta byla tehdy nedotknutelná.

Les Doubrava je až dále za vesnicí, než je dnes a navíc jsou vidět naprosto souměrné tvary, typické pro umělou výsadbu. Můžeme tedy směle říci, že v polovině XVII. století už v jižní části dubňanského katastru nebyl původní les. (O lesu Doubrava, jeho historii a zajímavostech si můžete přečíst v jiné kapitole).

Středem návsi protéká potok k Dolnímu konci do rybníku Nálezný. Dnešní Dolní konec ještě neexistuje a obec končí těsně za křižovatkou do Jarohněvic (Mutěnic). Připomeňme si jenom, že původní vesnice je tvořena návsí po obou stranách potoka (dnešní ulice Komenského), směrem k Fabiánu a k Dolnímu konci potom stály usedlosti chudších rolníků a bezzemků...

 

Dubňany okolo roku 1760

 

Na severní straně obce je vidět rokle, sbírající vodu pro rybníček pod kostelem. Mezi hrází Jarohněvického rybníka a dvorem ještě neexistuje císařská honitba s pravidelně rozdělenými lesními útvary. (Touto dobou teprve císař František Štěpán Lotrinský přebírá panství). Samotný jarohněvický statek leží daleko od lesa a kolem sebe má pastviny. Popisy jsou samozřejmě v němčině, tedy Jaronowitz a Dubnian. Mlýn na hrázi rybníka zřejmě pilně mele, protože vpravo od rybníka k němu vede mlýnský náhon z rybníčku Nadýmák.

Pěkně je znázorněna křižovatka "U ruk" (křižovatka Dubňany - Mutěnice-Hodonín, dodnes zachovalá, i když pro vozidla již nepoužívaná), od které jde přímá lesní cesta z Hodonína do Jarohněvic, čili původní cesta na jarohněvický statek vedla z Hodonína lesem, stejně tak z Ratíškovic (je to dnešní Zlodějská alej). Toto bylo první významnou informací, která se z mapy dá vyčíst a o které mnoho dubňanských rodáků neví - obě cesty měly význam pro cestu na robotu - na Jarohněvický statek, popř. rybník.

Jak už bylo řečno výše, původní cesta z Hodonína do Dubňan a Mutěnic vedla jinak - důvodem byla opět pole, tentokrát Hodoňáků. (Viz obrázek). Na sever od Hodonína se rozprostírá polní trať s názvem Černé bláto, v minulosti však cesta do Mutěnic vedla mnohem západněji, přibližně z oblasti dnešní Bažantnice (Zookoutek) a do Dubňan odbočovala vpravo až - v podstatě ji dneska kopíruje červená turistická stezka T. G. Masaryka, ústící u panské hájovny na hrázi Zbodského rybníka.

Další velké křižovatky polních a lesních cest jsou okolo Jarohněvického dvora a po hrázi Mokroňovského rybníka. Na obrázku není popsán, ale je vidět vlevo nahoře nad Jarohněvickým rybníkem. Někde v tomto údolí se musela nacházet zaniklá ves Mokronosy. Hráz mokronoského rybníka je v údolí dodnes a stále přes něj vede lesní cesta z Mutěnic do Mistřína, tak jak je zobrazena na této staré mapě.

 

Cesty Hodonín - Dubňany - Mutěnice (254 kB)

 

Dubňany okolo roku 1760

Znázornění propojení cest Hodonín - Mutěnice - Dubňany (klikněte pro větší obrázek)


Největší změna oproti současnosti je u vodstva. Tvorba rybníků byla přímo závislá na ploše, uvolněné vesnicemi, zaniknuvšími válečnou činností, hlavně v 1. a 3. čtvrtině XV. století. Rybníků bylo daleko více a byly i plošně větší. Z mapy je jasně vidět souvislou rybniční řadu v povodí Kyjovky -- z jižní strany omezena řekou Moravou, SZ od Hodonína se rozkládá Písečný rybník (Sand Teich), na něj navazující rybník Brod (Brod Teich, dnešní Zbrodská soustava) a dnešní Jarohněvický (Jaronowicz Teich). Historicky starší J. rybník byl ovšem asi 2x větší (končil až za dnešním ústím Šardického potoka do Kyjovky) a tvrz s vesnicí ležela prakticky u jeho břehu.

Za Jarohněvickým rybníkem vidíme Mokroňovický rybník (podél Šardického potoka). SZ nad Jarohněvickým rybníkem je druhý menší rybník, dnes neexistující, napájející svým výtokem vodní mlýn na hrázi Jarohněvického rybníka. Jedna větev tohoto potoka se proto v dolní části jmenuje Müllbach (Mlýnský, dle katastru z roku 1827). A rybníček Nadymák (Nadimack)

Nejstarším rybníkem na panství byl tzv. Starý jaroňovský, přejmenovaný později na Mokroňovský, podle pozemků, které podél šardického potoka zatopil. Literární prameny (hlavně Vlastivěda moravská) tvrdí, že byl vybudován do r. 1491 a po jeho hrázi procházely důležité hospodářské cesty z okolních vesnic či polí. Půhonné knihy jeho výstavbu ovšem posouvají dále - už v roce 1437 je žalován majitel Jarohněvic, Jan Rybníček ze Zdislavic Janem Svinkou z Onšova o 100 hř. gr., že mu rybníkem Jarohněvickým topí šardické Újezdy a okolní pole, přestože jsou hranice už vyměřeny. (Předpokádám však, že "jarohněvickým" rybníkem je zde myšlen současný Mokroňovský). Jeho syn, Václav Rybníček, je pro zatápění polí poháněn k soudu ještě v r. 1466. (KPO IV., 491, 507, 522). Je tedy jasné, že pro určení lokalizace vesnice, popř. tvrze Mokronosy má zásadní význam pochopení vzniku rybniční sítě v okolí Dubňan.

MokroŇovský rybník (112 kB)  

Mokroňovský rybník v údolí k Šardicícím okolo roku 1760

 

Současný jarohněvický rybník byl napuštěn později, proto se mu říkalo Nový a při jeho vzniku už nejspíše původní ves za rybníkem neexistovala, proto mohla být pole zaplavena vodou. V roce 1575 při upisování majetku Čeňkem z Lipé jeho manželce Alině z Žerotína je totiž zmíněn "…dvuor jaronovský s pustou vsí jaronovskou, rybník Nový i Starý jaronovský…", což by znamenalo, že zřejmě už v té době existoval hospodářský dvůr na jeho dnešním místě, tj. u hráze rybníka, kdežto zaniklá vesnice Jarohněvice nad jeho horním koncem. Nový jarohněvický rybník byl (podle terez. mapování) i značně větší a jeho rozlohu odhaduji na 200 ha (v roce 1997 - 86 ha). Zaniklá vesnice i s tvrzí musela být prakticky na jeho břehu.

 

 
Rybník mezi Dubňany a Miloticemi  (157 kB)
 

Zaniklý rybník v prostoru bývalé vsi Jiříkovice

(dnes pole za milotickým vepřínem)

Celé dnešní údolí mezi Miloticemi a Mistřínem bylo zaplaveno dalším, poměrně mělkým rybníkem, napájeným potokem Hruškovicí. Ten kdysi zaplavil svou vodou zaniklou osadu Jiříkovice. Když si kliknete pro větší velikost obrázku, vidíte i charakteristický silniční oblouk po hrázi tohoto rybníka. Rybník je sice dnes vysušen, ale silnice tak vede stále, jakoby po jeho hrázi - to je zdůvodnění na první pohled nelogických zatáček při cestě do Mistřína. Vstup do Mistřína je také více vlevo od současné cesty, protože dříve tam "překážel" rybník. Tuto původní cestu ještě před II. světovou válkou pamatuje mnoho dubňanských pamětníků. Rybník také zaplavením výborně zachoval pozůstatky bývalé vsi Jiříkovice, která se zřejmě rozkládala po obou stranách dnešní silniční odbočky do Milotic. Na polích lze po jarním i podzimním orání bez problémů nalézt velké množství keramických střepů.

Další dva rybníky se nachází v bažinaté části (dnešní pole) jižně od Šardic. (Na obrázku jsou vidět nad Mokroňovským rybníkem). Přestože rybníky nebyly hluboké a zakládány byly výhradně pro chov ryb, nelze opominout i jejich případnou obrannou úlohu v pozdějším období. Z hlediska možné obrany byly totiž výborně rozloženy. Jediná průchozí místa byla totiž vždy pouze po hrázích Brodského rybníka (přibližně dnešní silnice Hodonín - Mutěnice), po hrázi Jarohněvického rybníka (silnice Dubňany - Mutěnice) a po hrázi třetího rybníka (spojka Dubňany - Mistřín).

Rybník Nálezný  (158 kB)  

Rybník Nálezný
kolo roku 1760

 

Rybník Nálezný je na této mapě vidět uprostřed lesů JZ od tehdejších Dubňan a jediným jeho napáječem je onen potok od dubň. kostela (Současná čtvrť Na Rybníčku). Tento rybník byl intenzívně hospodářsky využíván a zmínky o něm lze nalézt už v urbáři z roku 1691.

Více o rybniční síti v okolí Dubňan XIV. až XIX. století najdete zde).

Je vidět dosud zalesněný vrch Náklo mezi Dubňany a Ratíškovicemi, vykácený na přelomu XIX. a XX. století. Doubrava mezi Dubňany a Hodonínem už svými pravoúhlými bloky napovídá, že jde o uměle vysázený les (mj. už na této mapě je pěkně vidět tzv. Zlodějská alej od dolu Osvobození na Mutěnice)

První obšírnější místopis Moravy z končícího XVIII. napsal František Josef SCHWOY r. 1793. Charakterizuje jednotlivá nářečí a kroje, jedná o náboženských poměrech, správě, zemských stavech, vědách, školství, manufakrurách, silnicích, daních a dávkách, obyvatelstvu, branné moci v zemi, o vrchnostech a poddaných, daních a výnosech z pozemků. Zmiňuje se už nikoli o 5, ale o 6 krajích (olomoucký, brněnský, hradišťský, přerovský, znojemský, jihlavský).

V 80. letech XVIII. století končí éra starých map. Základem tvorby map se stává triangulace, která sice dodává mapám technickou dokonalost, ale zbavuje je specifického půvabu.

Z počátku XIX. století při stále ještě ještě nedostatečném množství astronomicky určených bodů vychází nová mapa Moravy a Slezska od Kryštofa PASSYHO o čtyřech listech (1:375 000). Mnohem spolehlivěší je mapa obou zemí z r. 1817 od Josefa BAYERA, zpracovaná za použití 28 astronomicky určených míst, v měřítku 1:194 000, vydaná ve Vídni r.1819. Je to první mapa těchto zemí s přesnou a správnou zeměpisnou sítí a orientací. Překvapuje vyznačení množství rybníků i v místech, kde již nyní nejsou. Vyznačeny jsou mj. i hranice nářečí.

 

První katastrální mapy na základě stabilního katastru

 

 
Stabilní katastr Dubňan (126 kB)
 

Skica stabilního katastru Dubňan (1827)

Ve 20. letech devatenáctého století vznikají katastrální mapy obcí celého Rakouska-Uherska. Konečně přesné (na tehdejší poměry) vykreslení map přináší tzv. stabilní katastr z roku 1827. Tvoří ho podrobný textový popis každé obce, jejích hranic se sousedy a jiné zvláštnosti. Přílohou této knihy, uložené v kroměřížském archivu, je i (viz obrázek) je velká, plátnem podlepená mapa, složená do formátu zhruba A3, podrobně vykreslující jednotlivá pole a pozemky (i s katastrálními čísly), názvy tratí, rozmístění domů apod. Mimochodem - číslování domů je úplně jiné, než to dnešní. Byly kresleny dokonce v několika barvách, u každého kousku půdy je i katastrální číslo, takže se dá poznat. komu pole (louka, vinohrady,...) patří. Dubňany mají tuto mapu z roku 1827 uloženu v kroměřížském archívu. Protože je tvořena více archy o celkové velikosti soulepu asi 3 x 4 metry, zhotovil jsem v roce 1999 pro město zjednodušenou kopii (bez katastrálních čísel), přesto pro další genealogický a historický výzkum užitečnou.

Je to první podrobnější mapa, ukazující rozšiřování obce a rozdrobování původních lánových hospodářství. Ves Dubňany byla založena jako tzv. okrouhlice (na rozdíl od "ulicovek", založených podél cest) a tvoří tudíž uzavřený objekt, poskytující vsi i určitou obranu proti útoku zvenčí. Původní statky se nachází podél potoka s vchody na návsi (dnešní ulice Komenského), šířka každého vchodu zároveň ukazuje na rozdrobování statků z originálních lánů na menší usedlosti, dokonce už vznikají další domy v humnech, což bylo dříve nemyslitelné (každý lánový sedlák dostal půdu pro dům o určité šířce a pole za domem). Celá uzavřená náves má pouze dva vstupy - dole na dnešní křižovatce Hodonín-Kyjov-Ratíškovice a nahoře u dnešní samoobslužné prodejny. Nad tímto vstupem je vidět rybníček, napájející potok, po němž zůstal dodnes pouze název čtvrti Na rybníčku.

Na velkou souvislou plochu pod ním kladou někteří badatelé lokalitu někdejší dubňanské tvrze, zdůvodňují to zřetelně viditelným pozůstatkem většího majetku (o jejím významu a zániku píšu v jiných kapitolách). Kaple, založená asi o sto roků dříve, je zakreslena v pravé horní části. Významem menší selské usedlosti se nachází podél dnešní cesty Hodonín-Kyjov, u Dolního konce, začínajícího u odbočky na Mutěnice, se jedná vyloženě o chalupníky. Dubňany tehdy končily v prostoru dnešní kapličky. Rybník Močidla je původním názvem Husí rybník, daleko významnější rybník Nálezný (zmiňovaný už v urbáři z roku 1691) není na tomto výřezu vidět. Protože tato katastrální mapa je pro zkoumání historie velmi důležitá, najdete odkazy na ni i v jiných kapitolách.

II. vojenské mapování (Františkovo) v okolí Dubňan

 

Druhé vojenské mapování (1.7 MB !!!)  

Mapa II. vojenského mapování pro okolí Dubňan
POZOR při kliknutí !
Výsledný obrázek má 1.7 MB!

Zpracování tohoto katastru trvalo mnoho let a mapy z této doby jsou zcela jistě základem II. vojenského mapování (Františkova). Mapy byly znovu provedeny v měřítku 1 : 28 800. Odvozenými byla pak měřítka 1 : 144 000 (speciální mapa) a 1 : 288 000 (generální mapa). Výškopis byl vyjádřen Lehmannovými šrafami. Práce byly ukončeny 1869, dílo však nesplnilo očekávání. Důvodem bylo i nedodržení jednotného Cassini-Soldnerova zobrazení s hlavním poledníkem procházejícím věží chrámu sv. Štěpána ve Vídni, chyby ve výškách a příliš dlouhá doba vyhotovení, během níž dílo zastaralo. V Čechách mapování probíhalo v letech 1836-1852. Generální mapa Království českého byla vydána roku 1865.

 
Jméno zodpovědného důstojníka (28 kB)
 

Jména důstojníků, zodpovědných za zhotovení listu mapy z okolí Dubňan

Součástí každého listu mapy byla jména zodpovědných důstojníků, v případě Dubňan to bylo pod vrchním velením kapitána Ludvika barona Handela z ubytovací služby generálního štábu a nadporučíka Tapawitzy z 31. pěšího regimentu.

Dále byla na pravém kraji tabulka s typicky vojenskými záležitostmi, umožňujícími vojákům rychlou orientaci o velikosti obce a jejím vojenském využití, tj. hlavně počet osob a koní. Už jen z této tabulky je vidět, že tehdejší Dubňany jsou druhou největší obcí hodonínského panství (Hodonín měl jen o cca 100 domů více). Počtem mužů a koní se Dubňany velikostně srovnávají s Hodonínem, počtu domů však neodpovídá počet stájí - jinými slovy: Dubňany poloviny XIX. století se už silně proletarizují, počet sedláků (majitelů rustikální ůdy) zůstává víceméně stejný a celkový počet obyvatel se neustále zvětšuje. Protože sklárna v té době ještě nepracuje, musí to být způsobeno velkým počtem bezzemků, popř. horníků na tehdy právě vznikajících šachtách v okolí.

 
Stručná charakteristika obcí (60 kB)
 

Stručná vojenská charakteristika obcí v okolí Dubňan v roce 1844

Jestliže si na tento obrázek kliknete, uvidíte, že Dubňany měly v roce 1844 celkem 306 domácností, 124 stájí, 113 mužů a 62 koní.....Celkem bych těmto údajům věřil, vojáci si obvykle nenechali "utéci" žádnou dušičku.... Proč se sledovaly zrovna tyto údaje? Vojáci se totiž po vesnicích museli tzv. rozkvartýrovat, protože klasická kasárna, jak je známe dnes se teprve začínala budovat (Např. v Hodoníně až v 80. letech XIX. století, cca o 40 let později). Je tedy celkem logické, že vojáky v první řadě zajímal počet domů a stájí, kam mohli dát svoje vojáky a koně, popř. počet můžů a obecních koní, které mohli zrekvírovat. Hezké, že?

Les na dubňanském Náklu v roce 1844 (60 kB)

Okolí Dubňan v roce 1844
dosud stojící les na Náklu




Podívejme se opět na několik podrobností z okolí Dubňan té doby. Je například hezky vidět, že na kopci Náklo (směr Ratíškovice, Milotice) ještě stále roste les, vykácený na počátku XX. století drobnými majiteli pozemků, kterým je odprodal milotický pán, hrabě ze Seilernu. Les dříve zcela jistě sloužil jako zásobárna dřeva pro milotický zámek, protože Milotice samé moc lesů nemají.

 

 


 
Okolí jarohněvického statku (49 kB)
 

Okolí Jarohněvického rybníka a statku v roce 1844

Na této mapě se nově objevilo zalesnění bezprostředního okolí jarohněvického statku, důvod zatím nevím. (Pravděpodobně šlo ale o honitbu nebo spíše bažantnici po převzetí panství císařem Františkem Štěpánem Lotrinským, velkým příznivcem myslivosti). V zadní části statku už stojí velký ovčinec (Schäferei), o které existuje v kroměřížském archívu hodně - mnou zatím nezpracované - dokumentace. (Určité zmínky o počtech ovcí naleznete zde). Mokroňovský rybník je stále napuštěn, ale vlevo od Jarohněvického rybníka se nachází další (zhruba za prostorem dnešní farmy Navrátil Na pískách), který už tam dnes není. Hezky se pravo od rybníka vyjímá mlýnský náhon (Mühlbach), vedoucí z rybníka Nadymák až k mlýnu u hráze Jarohněvického rybníka. (V současnosti koryto náhona sice existuje (neúplné), ale není funkční. Původní koryto bylo navíc několikrát měněno, nejvíce ke konci XIX. století v souvislosti s nutnou úpravou odtokové vody z dolů tak, aby šla mimo mlýn. (Podrobnosti v kapitole o dolování na hodonínském panství).

 

 

 

Znovuvysazení lesa Doubravy na obesních pastvinách (106 kB)  

Znovuvysazování lesa Doubrava na obesních pastvinách

 

Zcela novým způsobem se změnila počátkem XIX. století jižní část dubňanského katastru. Původní - převážně dubový - les Doubrava (Dubrawa) byl neustálým spásáním za uplynulá staletí zcela zničen. (Viz také kapitolu o lesích). Na počátku XIX. století měl podobu osamocených starých stromů a hojných křovin, kde jednotlivé obce pásly dobytek. Označení pozemků za pastviny se uchovalo i v názvech katastrů i polních čtvrtí, přestože dnes je tam les či naopak. Na připojeném obrázku je vidět znovuvysázení lesa (=hnědá barva) souvisle severně od silnice Hodonín - Mutěnice zhruba po rybník Nálezný, nad ním už byly pastviny. Svědčí o tom i názvy místních cest - Stará Hajdová, Nová Hajdová (Od Zbrodu okolo Nálezného na Fabián). Název pochází evidentně z německého die Heide=vřesoviště, používané jako název míst pro pastvu. Že tak byla Doubrava opravdu využívaná, se dočtete tady a vidět je to i na dalším obrázku - prostoru mezi Dubňany a Hodonínem, který dneska známe jako Pánov.

 

 

  Bývalé vojenské cvičiště Pánov (274 kB)
 

Bývalé vojenské cvičiště Pánov

Hnědou barvou je znázorněn evidentně nově osázený les, který jde přesně podle přímky, nerespektuje ani potoky a cesty. I v nově vysázeném lese však musely být respektovány staré cesty, např. dnešní Hovoranská (Hodonín - statek Jarohněvice) se tehdy jmenuje Jarohněvická (Jaranowitzer Alee) a zřejmě starý způsob cesty zachovává - jde totiž napříč. Zajímavé je i to, že původní Jarohněvická cesta šla (z pohledu mapy) vpravo od rybníka Nálezný, současná Hovoranská jde vlevo od něj. Nově a uměle zřizované cesty jsou naprosto pravidelné mnohoúhelníky, nazývané nejčastěji "alej" (Alee). Můžeme si je popsat tak, jak jdou v pořadí vpravo od Jarohněvické cesty.

První je Dubnianer Alee (Dubňanská cesta) - přibližně kopíruje současnou cestu z Hodonína do Dubňan (výjimky jsou popsané zde), další se jmenuje Brunnens Alee, dnešním názvem Studniční a Desková alej atd. Při znovuosazování Doubravy však zřejmě platilo, že na krajích lesa se nacházel buď hospodářský dvůr nebo myslivna. Je to dobře vidět na obrázku - levý horní roh Doubravy (SZ) uzavíral Jarohněvický dvůr, levý dolní roh (JV, nepočítám-li dolní část směrem k Hodonínu) panská myslivna na Zbrodě (dnes u železničního přejezdu silnice Hodonín - Mutěnice), uprostřed dole (J) pak usedlost Bainhof (dnešní Pánov), pravý horní roh (SV) pak Ratíškovický dvůr (Radischkowitzer Hof), napojený přes tzv. Hodonínskou Alej lesem na Pánov. (Dnes je to asfaltka Ratíškovice - Hodonín). Dubňanským rodákům budou připadat povědomé i příčné cesty (ve směru východ - západ), z nichž asi nejznámější je současná Zlodějská (asfaltová silnice k bývalému dolu Osvobození, dnes sídlo firmy Valtech Tors). Na tuto cestu se snaží současní spisovatelé (např. hodonínský Jan Kropáč) ony zbojnické pověsti o Ilčíkovi. Ve skutečnosti se jednalo o spojovací cestu v rámci Doubravy s názvem Diebs Alle (tj. Zlodějská alej - jak překvapivé).

 

 

 

III. vojenské mapování

Navazovalo bezprostředně na dokončené II. vojenské mapování. Bylo zahájeno v roce 1870 - poprvé v habsburské monarchii v metrické míře. Kartografické zobrazení používalo Besselův elipsoid a Sanson-Flamsteedovu polyedrickou projekci. Na Moravě a ve Slezsku započalo již 1876, ukončeno bylo roku 1878, resp. 1877. V Čechách probíhalo 1877 - 1880, kdežto na Slovensku v letech 1875 - 1884. Mapovalo se v měřítku 1 : 25 000 (tzv. topografická mapa) na podkladě katastrálních sítí a s využitím redukované katastrální kresby, v části Slovenska s využitím II. vojenského mapování. Výšky byly odvozovány na našem území trigonometricky od bodů přesných nivelací s přesností 1 až 4 metry. Roku 1875 bylo navázáno revizní měření na TB Kozí Lom na Moravě. Terén byl zobrazen vrstevnicemi a šrafami. Odvozené mapy měly měřítka 1 : 75 000 (speciální, 1890) a 1 : 200 000 (generální). Pro reprodukci byla použita heliogravura, která ve vídeňském VZÚ dosahovala kvality mědirytiny. Mapové dílo dosáhlo značné obliby. Bylo reambulováno ještě v 50. letech XX. století a bylo jediným souvislým mapovým dílem tohoto měřítka na území ČSR.

 

Novodobá historie - od počátku XX. století do současnosti

 

Taková byla představa radních městyse (!) Dubňany v roce 1931 o jeho dalším růstu. Silnou čarou jsou zakresleny už stojící části, slabou čarou plánovaná výstavba. Je zřetelně vidět, že Dubňany se měly původně rozrůstat na obecních pozemcích Dolního konce po obou stranách silnice k nádraží a do Jarohněvic. V žádném případě se nemělo stavět v trati Dubka, kde byly pro sedláky soukromé a nejcennější pozemky pro hospodaření. Tady se poměrně necitlivě teprve po 2. světové válce postavilo síliště Lignit.

 

 

 

 

 

 

 

 

můžete si ho porovnat se současným katastrem města. Nejstarší výstavba v horní části obce je poznat na první pohled nepravidelnou kruhovou zástavbou na rozdíl od novodobé, pravými úhly sevřené výstavby.

 

 

 

 

 

 

 

Odkazy na internetu:

Putování časem aneb hold starým mapám
Rakouský kartograf Franz Johann Joseph von Reilly
Další odkazy z kartografie a topografie

Jestliže budete i nadále hledat "svoji" obec na dalších mapách, doporučuji tuto adresu. Naleznete zde v poměrně kvalitním zobrazení například tyto mapy (některé z nich jsem mohl citovat, ale mám vlastní papírové kopie):
- Klaudyánova mapa Čech z roku 1518
- Helwigova mapa Slezska z roku 1561, vydání z roku 1655
- Fabriciova mapa Moravy z roku 1569, vydání z roku 1625
- Komenského mapa Moravy z roku 1680 podle rytiny z roku 1627
- Mapa Čech v podobě růľe z roku 1668
- Vogtova mapa Čech z roku 1712
- Mapa Moravy Cóvense a Mortiera z roku 1742
- Mapa Čech z roku 1744 podle Miillera
- Majerova mapa českých zemí z roku 1747-1748
- Lothova mapa Čech z roku 1847
- Seutterova mapa Moravy z poloviny 18. století
- Erbenova mapa Čech z roku 1883
- Mapa Moravy z roku 1888 podle Schobera
- Mapa Republiky československé z roku 1935
- Mapa Protektorátu Čechy a Morava z roku 1941
- Mapa Československa z roku 1957
Základní pojmy kartografie
Sylaby přednášek k vojenskému mapování
Poznámky k počátkům archeologických map v Čechách (Karel Sklenář)

Vojenské mapování na serveru Geolab:

V případě použití map z tohoto serveru jste povinni citovat následující odkazy, což tímto činím:

- 1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna (misto XY uvádějte v odkazech číslo mapového listu - viz schéma 1 a 2 pro Čechy, 1 a 2 pro Moravu a 1 pro Slezsko).

(v mém případě použity mapové listy:

m114.sid (1. vojenské mapování)
O_12_IV.sid (2. vojenské mapování)

- Geoinformatics Laboratory, University of J.E.Purkyne – http://geolab.ujep.cz
- Ministry of Environment of Czech Republic – http://www.env.cz

 

zpátky na INDEX obce

 

Zbojnická tradice v genealogii