Stručně řečeno - co nejvyšší. Máme zájem o vzpomínkové nebo archivní dokumenty, ale je třeba si uvědomit, že doba, kdy jsme se jako badatelé spokojili s velmi nízkou kvalitou, je už dávno pryč.
Minimálně od poloviny devadesátých let je možné při archivním výzkumu používat fotoaparát a výpočetní techniku, takže ji - prosím - využívejte, protože to co nám z hlediska kvality stačí dnes, nemusí stačit i zítra. (Jenom si vzpomeňte na někdejší "video" o velikosti 320x200 bodů, které už dnes nechceme ani na webkameře... Používejte digitální fotoaparáty s větším rozlišením (16Mpx a větší), aby z fotografie dokumentu bylo možné dělat výřezy. Na skenování papírových dokumentů je vhodné využít plošné skenery A4 s rozlišením min. 300 dpi (tj. minimální tisková kvalita).
Podobným způsobem nastavujte svoje záznamové prostředky pro hlas (diktafony, mobily, magnetofony - vždy na co největší kvalitu bez ohledu na veikost souboru). Skenované materiály ukládejte výhradně v podobě, v jaké jste je vyskenovali, bez dalších úprav.
Jaké je tedy moje doporučení?
Co největší kvalita bez ohledu na veikost souborů. Klasické harddisky jsou dnes relativně levné i při kapacitách řádově terabajtů. Snažte se tedy alespoň o tuto kvalitu:
Pokud skenujete původmě papírové dokumenty a zvláště fotografie, nastavte si na kvalitním skeneru barevný režim (s barevnou hloubkou alespoň 24 bitů) a rozlišením minimálně 300dpi a co nejmenší (nejlépe žádnou) kompresí. Nedivte se velké kapacitě takového souboru - pokud skenujete A4, může se velikost ukládaného souboru velmi lehce vyšplhat až na stovky MB.
Do vyskenovaného obrázku nevkládejte dodatečně žádné popisky, texty a podobně. Textový popis vložte do samostatného textového souboru (nejlépe v čistém formátu (*.TXT), pojmenovaného úplně stejně, jako skenovaný obrázek. V popisku uvádějte dobu skenu a použité přístroje, kdo se na obrázku nachází a kde se o osobách či pozadí dají zjistit další údaje - čím více podrobností, tím lépe).
V roce 2020 už zapomeňte na staré prostředky zhotovení videa typu analogové videokamery, používejte pouze digitální zařízení s rozlišením minimálně FullHD (1920x1080), lépe 4K. (Pokud máte ještě nějaké filmy na analogových magmetofonových kazetách nebo dokonce ještě na filmovém pásu, snažte se co nejrychlejší o jejich převod do digitální podoby, dokud ještě existují staré přístroje, které je přehrají).
Opět platí, že nastavení vyšších parametrů je lepší, některé natočené události se později nedají zopakovat, protože se lokalita změnila, lidé umřeli.
Pozor na použité kodeky, ty s největší kompresí (HEVC, resp H.265) nemusí jít přehrát na všech zařízeních. Natočená videa opět ukládejte v originální podobě, nikoli tak, jak je sestříháte, resp. v nějakém - v té době obvyklém - kodeku. (Nezapomeňte na popis okolností pořízení, nejlépe opět v přiloženém textovém souboru). Současná digitální technika umí k souboru přidat i doplňkové údaje typu datumu a času, resp. GPS souřadnice místa natáčení - doporučuju používat). Jestliže chcete takové FHD (4K) videa stříhat, je potřeba počítat s poměrně výkonným vícejádrovým procesorem a dostatečnou kapacitou paměti. (4K videa chtějí přibližně 16 GB/hod záznamu!)
Obdobně i v oblasti záznamu zvuku zapomeňte na staré analogové diktafony s magnetickou páskou, jejich kvalita není z dnešního hlediska dostatečná. Moderní diktafony na flash paměťové karty umožňují uložit obrovská kvanta dat. Dalším vhodným přístrojem pro pořízení zvukového záznamu jsou sportovní (akční) kamery a mobily. Nezapomeňte, že pokud natáčíte mimo budovy, je nutno počítat s účinky větru na integrované mikrofony a používat buď protivětrové filtry nebo (lépe) externí klopové mikrofony. Minimální bitová rychlost pro běžnou řeč cca 64 kb/s, u hudby a videa od 160 kb/s. Pozor na používání kodeků Dolby (AAC), popř. některých licencovaných systémů, ne každý přístroj je přehraje.