RODOKMENOVÉ VESELOSTI

aneb

Genealogy is fun!


Last update:
3-09-2003

  Genealogy is fun!
 
( Obrázek je v originále uložen zde nebo zde. )
 

Mýlil by se každý, kdo považuje hledání v archívech a knihovnách za činnost veskrze trudnou a neveselou. Je to trpělivá, mravenčí práce, často spíše detektivní, než badatelská, ale ne všechna zjištění bývají vážná, což – bohudík – svědčí o tom, že naši předkové měli značně jadrný kořínek. Časté obveselení skýtá rovněž studium slov, měnících po staletí používaný význam. (Těžko byste například řekli o novodobých babičkách, že „šukají“ po kuchyni…).

 

Zápis z rodičovského sdružení (1935)
——————————————————————


Ani ve XX. století nepostrádají zápisy kronikářů to „zdravé jadýrko“. Oficiální zápis z roku 1935 o plenární schůzi rodičovského sdružení – „….největším křiklounem na schůzi byl…Ilčík….člověk pochybné pověsti, který byl v mládí v polepšovně.“ No není to krásné?

 

Přenesení koncese výčepu (1893)
——————————————————————

Ze zápisu obecní rady ve věci přípisu o záležitosti přenešení koncese výčepu z č. 174 na č. 117 - obecní výbor se usnáší, že nemůže s onou záležitostí souhlasiti a sice z následujících důvodů.......jest zde tolik hospod a prodejů kořalečních, že se tím jen lid znemravňuje a proto nemůže se připustit, aby ještě veřejný nálev kořalky se rozmnožoval...

 

Zasedání obecního výboru (1897)
——————————————————————

V této době pracují jako zapisovatelé zasedání obecní rady dubňanští učitelé. Někteří mají vytříbený jazyk, takže si můžeme přečíst závěr jednoho zasedání výboru: "...Za příčinou bouřlivých výstupů a hádek starosta schůzi rozpouští a údové se rozchází..."

 

Potulný žák (1901)
——————————————————————

Opět ze zápisu obecní rady: "...Činí se upozornění na potulného žáka Františka F., jenž spustle bez přístřeší a dozoru po obci se potuluje a v ničemu vyrůstá. Činí se návrh, by kluk ten byl soudu oznámen a tu požádáno o jeho přijetí do ústavu pro zanedbanou mládež".

 

Obecní policajt
——————————————————————

Opět ze zápisu obecní rady: "...Policajt ať nosí alespoň v neděli uniformu, by se skutečně na venek co strážník postaviti mohl a pak pokoj v obci a policejní hodiny v hostincích dodržeti se usiloval. K tomu obdrží významnou pomoc, jíž mu p. starosta předělí..."

 

Hasičská hudba (1905)
——————————————————————

"...Žádost hasičů o náhradu 40 K za hudbu při svěcení školy se zamítá, poněvadž hudba se při svěcení nezachovala tak, jak by se patřilo a ještě pohoršení činila..."

 

Blahopřání císaři Františku Josefu I. (1915)
——————————————————————

"...Zastupitelství obce Dubňan, okres Hod., shromážděné dnes na schůzi, projevuje tímto své nejhlubší city oddanosti a věrnosti Jeho Velič. a zároveň vroucně přeje, by milost. Bůh ráčil Jeho Velič. plného zdraví a síly popřáti, aby národy rakouské ke slavnému vítězství a šťastnému míru přivedl..."

 

Osoby, žijící v souložnictví postrkem odstraniti...
——————————————————————

Značný vliv měla na vesnický život i přítomnost větších průmyslových závodů, daná blízkostí uhelných ložisek. Velké množství pracujícího dělnictva žilo svým vlastním životem, takže se nelze divit takovým záznamům kronikáře: „ Při příležitosti konání sv. Misií …..v roce 1887, bylo napraveno mnohé pohoršení, zvláště několik konkubinátů bylo zrušeno. V této záležitosti žádáno také c. k. okresní hejtmanství o pomoc a přispění při četných konkubinátech, zvláště mezi cizími, v naší sklárně se vyskytující. Hejtmanství nařídilo přímo obecnímu představenstvu, aby osoby, žijící v souložnictví rozloučilo, a takové, do obce nepříslušející osoby, na základě § II. zákona z 18. března 1864, č. 3 a 4., postrkem odstranili“.

 

Hodnocení školního roku (1916)
——————————————————————

Zápis ze školní kroniky: "...Zvláštní zjev, z mezí kázně vybočují žáci - Martin D., Miroslav Ch. a Josef H. z V. třídy. Toulají se a kradou. Vinni jsou rodiče !"

 

 

Dále bych si dovolil odkázat na literaturu [14], zmiňující často pikantní ukázky, např:

 

První zápisy v českém jazyce
——————————————————————

Ve XII. století se ještě na našem území zatím téměř nepsalo, natož pak česky! Těch několik zachovalých psaných dokumentů vzniklo především za zdmi klášterů. Stará čeština existovala především pro mluvu a nebyla používána pro psaní. Tu a tam se však přece jenom najdou skromné zbytky češtiny, např. někdy v této době si do drahocenného svatojiřského rukopisu jakási zbožná řeholnice dělala poznámky, značně odlehlé teologii o svých vyučujících v mnišské kutně: „Aldík krásen jako anjelík, jenž u blátě se válé“ nebo „Lector Vitur je krásný kurvy syn“. [14]

 

Zápis o výsledcích zkoušek uchazečů na uprázdnělé místo venskovského učitele
——————————————————————

Být kantorem se nemá odvážit, kdo zná jen jednu píseň, praví přísloví. V 18. století to u nás, zdá se, ještě neplatilo. Pro zemi Komenského byla v tom čase typická pří-mo truchlivá úroveň školství, ze které vyplývala i masová, nejméně devadesátiprocentní negramotnost. Netýkala se jen venkovanů. Bylo běžné, když rychtáři a konšelé neuměli psát, a dokonce i učitelský stav měl kvalifikaci právě tak mizernou, jako mizerné byly učitelské platy. Zajisté, existovaly strmé rozdíly, zvláště mezi situací ve velkých městech a na vsi, přičemž školy jezuitské a piaristické byly na rozdíl od většiny ostatních na výši. Proto také měly takové úspěchy.

Z první čtvrtiny 18. století se zachoval vzácný, blíže nedatovaný, nicméně úsměvný a situaci skvěle ilustrující dokument - zápis o výsledcích zkoušky uchazečů na uprázdněné místo venkovského kantora v D. Kandidátů se tehdy sešlo pět a bohužel v lit. [18] jsou ocitovány pouze dva "posudky" :

".... Ježto po smrti dosavadního učitele jen pět uchazečů se přihlásilo, předsevzata s nimi zkouška před očima a ušima celé obce v kostele, potom dále zkoušeni byli na faře...

1. Jakub Maučka, tkadlec z D., má padesátku za zády. Zpíval tři písně, ale melodie přecházela do mnoha jiných písní, hlas měl by míti silnější, vícekráte vykřikl, což by nemuselo býti. Četl Jana 19, 1 - 7, s deseti chybami. Tři rukopisy četl slabě a zajíkal se. Z rozumu tři otázky zodpovídal dobře. Z katechismu recitoval bez chyby. Diktanda napsal tři řádky - 5 chyb. Počtů také neznal.


2. Václav Senohrab, krejčí z S., stařec šedesátiletý, měl raději zůstati doma. Zpíval dvě písně. Hlas má jako bečící tele, také stále upadal do melodií jiných písní. Četl z Josua - hrozně, slabikoval s velkým namáháním. Velké T mu bylo kamenem úrazu. Z rozumu tři otázky - zůstal na holičkách. Maje čísti tři rukopisy, přiznal se, že neumí. Z diktanda napsal velmi obtížně tři slova - k nepřečtení. Počítati neuměl docela nic. Počítal na prstech jako malé dítě. Bylo mu řečeno, že jednal zpozdile, hláse se k probě, což sám slze a vzlykaje uznal."


Další tři z pěti kandidátů uměli sice o poznání více, než Václav Senohrab, nicméně konkurzní komise vybrala nakonec na místo kantora výšezmíněného Jakuba Maučku. Jako správný kantor uměl přece víc, než jednu píseň....

 

Dopis selských povstalců - protestantů z východních Čech (1628)
——————————————————————


(Toto se odehrávalo v době mnoha selských povstání po porážce na Bílé hoře, která spojovala odpor proti sociálnímu útlaku a povinnému přechodu na katolické náboženství).


"Slovutný pane purgmistře, páni v Kostelci nad Vorlicí i všeckna obec, na vědomí vám dáváme tímto naším listem, že nás došla správa, že jste připověděli všickni katoličtí býti. Pokudž to učiníte, tuplovaný šelmy budete, byliste někdy naši dobří tovaryši, ale pokudž to učiníte, tehdy všechno to tovaryšství vám vypovídáme a vás, jakožto tupl zrádce církve svaté ( Poznámka Ilčík : zde myšleno nekatolické) a křesťanské vybijeme a vypajtujeme a město vaše v prach položíme. Pakliby vám ti holenci bludařští ( myšleno katolíci ) pokoje nedali, po nejmenším, jak zvíte, vás zastaneme ... Protož o tom vědouc, hleďte se toho zlého varovati a s námi v té lásce Kristově do skonání životů našich setrvati a s námi se srovnajíc Pána Boha prositi, aby nám začaté věci šťastně dokonati, pomocníkem býti ráčil, amen."


Koho vláda, toho náboženství [16]
——————————————————————

Charakteristickou zvláštností českých náboženských poměrů druhé půlky 16. století bylo, že církevní správa, tedy oficiální pravomoc řídit věci víry, světit kněze, konat vizitace a další úkony, náležela katolíkům, zatímco absolutní většina věřících se hlásila k protestantským vyznáním.

A tak se děly věci přímo neuvěřitelné.

Nad duchovenstvem v zemi bděli arcibiskup, konzistoř se svým administrátorem a pětačtyřiceti děkany pod sebou. Všichni dohlíželi, aby nebyl jmenován žádný podezřelý farář. Když se kněží ujímali úřadů, slavnostně slibovali, že budou poslušni katolické církve i svých děkanů, že se neuchýlí od „pravé víry“. Ve městech nadále platily dekrety, zakazující jmenovat protestantské kazatele. Jenomže celá složitá církevní organizace byla prakticky v rozkladu. Formality fungovaly, praxe nikoli, ta byla přímo opačná.

Protestantští věřící, a vesměs v čele s vrchností ( CUIUS REGIO, EIUS RELIGIO = Koho vláda, toho náboženství ), dosazované kněze vyháněla nebo nejrozmanitějšími tlaky formovali k obrazu svému. Obyčejní kněží, než aby se věčně přeli se svými osadníky, raději zjednodušovali mše, nevyžadovali zpověď, upouštěli od tonsury (vyholení temene hlavy) , mnozí se ženili. Například ve Slaném se sňatky kněží a dokonce i křty jejich dětí proměnily ve veřejnou slavnost, konanou na útraty obce.

Jak vzniklo slovo "šejdíř"?
——————————————————————

Mlynáři sídlili většinou na samotě, ale patřili vždy k určité vesnici. Pod mlynářem byl stárek v postavení předního tovaryše a zástupce mlynáře, pod ním byli mládkové a učedníci. V šejdovně, jak se nazývala pekařská mlýnice, byl šejdíř v postavení předního tovaryše. [zdroj]

 

 

Miluju historická bádání!

 

Zbojnická tradice v genealogii - http://www.ilcik.cz