Zpět Vpřed

 

Alena a Václav ILČÍKOVI - rodinný web

 

Rádi cestujeme a poznáváme nové prostředí a lidi...

Vítáme vás na webu Aleny a Václava Ilčíkových, webu pro pohodu a poučení. Oba jsme ze starší generace, nehledejte zde tedy adrenalinovou zábavu, ale spíše něco, co není tak zcela běžné. Tento webový prostor si platíme a hodláme ho zaplnit vším, co nás nebo naše blízké baví, hlavně tedy cestováním, poznáváním nových přátel, dějinami regionů, popřípadě naší nedávnou historií. Část obsahu tvoří i naše práce, o které si myslíme, že by se mohla někomu hodit, jako například některé návody k navigačním programům nebo postupy v opravách techniky. Nejen z tohoto důvodu máme web rozdělen na několik částí, se kterými se můžete stručně seznámit v dalším textu. Každý z naší dvojice tedy zodpovídá za určitou část webu, proto zde najdete i dvojí možnost kontaktu s námi, jako autory. Veškerý obsah našeho placeného prostoru se nachází v celkem 3 doménách, čímž je obsah částečně mezi sebou "odstíněn", aby se každý čtenář pohyboval hlavně v té oblasti, o kterou má zájem. V každém případě se však - pomocí menu na titulní stránce webu - dostanete k veškerému obsahu. Jestliže jste však na totomto webu poprvé, zkuste si přečíst následující odstavečky, které stručně charakterizují obsah jednotlivých kapitol.

Pokud není uvedeno jinak, je veškerý obsah naše autorské dílo a na jeho použití mimo náš web potřebujete naše svolení. To se týká jak textů, tak i fotografií a filmů. Naše fotografie jsou však již v několika učebnicích pro základní a střední školy i neziskových projektech, se kterými jsme souhlasili buď za úplatu nebo nepeněžní plnění. Polovina našeho týmu má zkušenosti i s rozhlasovým a televizním vysíláním, coby popularizaci našich projektů. Nebráníme se tedy i návrhům novinářů či redaktorů na další vystoupení.

Užijte si obsah a pokud se vám líbí, nechejte nám vzkaz v návštěvní knize. Více...

 

Toulky Aleny Ilčíkové

 

Alena je cestovatelka, její část webu je tedy hlavně o radosti z cest a poznávání nových lokalit i lidí. V praxi to vypadá tak, že buď se někde venku touláme spolu na kolech, pěšky nebo s výpomocí auta, popřípadě Alena frčí klidně i sama. Naše děti už s námi nejezdí, protože mají svoje vlastní rodiny. My dva se naopak snažíme využít každého okamžiku - vždyť se už nikdy nebudou opakovat. Jsou místa, která člověk navštíví častěji a jsou místa jiná, na která se podívá v životě jen jednou. Ale zásluhou fotoaparátu či kamery se lze vracet nesčetněkrát. Ale zapomeňte na drahé fotoaparáty, na fotografické workshopy, naše přístroje jsou kompromisem mezi kvalitou a hmostností, s těžkými zrcadlovkami se nám nechce tahat. Naším bydlištěm a tedy většinou i výchozím místem našich výletů je Brno. Více...

 

Syslí rezervaci v Radouči (Mladá Boleslav) jsme měli v plánu navštívit pouze jednou, nakonec jsme tam byli třikrát a neskutečně jsme si to užívali. (Odkaz)

 

Alena při návštěvě New Yorku (duben 2015)

 

 

Občanská genealogie (připravuje se)

 

Když jsem začal po otevření archivů v 90. letech zpracovávat historii svého rodu Ilčík, nevěděl jsem o archivní práci vůbec nic. Je však pravda, že předchozí vojenská služba mě dokonale "vyučila", jak pracovat se zdroji informací - kde je hledat, jak je uspořádat, jak ukládat i využívat. Po přibližně 10 letech archivního bádání, vedeného stále jen jako koníček, jsem se vypracoval na úroveň poučeného amatéra a v historii rodu jsem se dostal - jako převážná většina selských rodů - přibližně do období třicetileté války. Zde jsem momentálně na mrtvém bodě, čekající na odchod do důchodu a tím pádem i více volného času, protože jeden z předků rodu Ilčík přišel právě po třicetileté válce na jihovýchodní Moravu ze středního či západního Slovenska a pátrání proto bude pokračovat nejspíše tam.

V posledních letech jsem tedy - kromě svých vlastních předků - pátrání rozšířil více horizontálně i na další rody Ilčíků na Moravě a v Čechách. V roce 2020 předpokládám vydat tuto historii rodů i knižně.

Genealogii rodu Ilčík jsem prezentoval v minulosti i v rozhlasovém a televizním vysílání.

 

Jan a Marie Ilčíkovi s dětmi po skončení druhé světové války
Jan a Marie Ilčíkovi s dětmi po skončení druhé světové války

 

Regionální historie (připravuje se)

 

Velmi brzy jsem při zpracování historie svého rodu přišel na to, že dějiny rodu nelze jednoduše oddělit od dějin obce, ve které předkové žili. Nashromáždil jsem poměrně hodně nových poznatků a v roce 1999 jsem se stal jedním z autorů monografie o své rodné obci, Dubňanech u Hodonína. Tehdy jsem ještě vycházel z částečně převzaných a doplněných kapitol autorů, převážně z 19. století. V dalších 20 letech jsem se na historii Dubňan zaměřil velmi cílevědomě, ať už v podobě analýzy průmyslu a zemědělství, tak i na životy vybraných skupin obyvatel. Ještě v průběhu roku 2020 chci tyto nové poznatky vydat jako knihu, zatím pod pracovním názvem "Střípky z historie Dubňan" (s podtitulem "Císařská obec uhlí, skla a vína")".

Protože zpracovávám i historii jiných obcí, ve kterých jsem žil, objeví se postupně na webu i historické střípky chodské obce Klenčí pod Čerchovem a brněnských Medlánek.

 

Historická pohlednice z Dubňan
Historická pohlednice z Dubňan

 

 

Zapomenutá elektronická válka podél železné opony (připravuje se)

 

V době studené války proti sobě stály dva vojenské pakty Východu a Západu. Tehdejší Československo mělo to pochybné "štěstí", že jeho jižní a západní hranice byla zároveň hranicí obou vojenských uskupení. Jenom ten, kdo to zažil na vlastní kůži, může dneska dosvědčit, jak vypadalo militarizované pohraničí mezi západním Německem a naší Plzní. Až k samotné hranici snad nebylo obce, kde by nebyla alespoň jedna vojenská jednotka. Většina mladých mužů prožila dva roky vojny také zde, neboť na Slovensku byly převážně pouze nebojové výcvikové a týlové jednotky, popř. výrobní závody.

Jednou z možností, jak si armáda zabezpečovala část znalostí o potenciálním protivníkovi na druhé straně hranice, byl jeho nepřetržitý odposlech, zaměřování a následná analýza veškerého vojenského elektronického provozu. (Stejně tak to ale prováděla - na vyšší technologické úrovni - i druhá strana). Podobný způsob práce vojenských jednotek se používal už od doby první světové války, ale s nasazením velmi krátkých vln (VKV) těsně po druhé světové válce, zavedení radarové techniky a naváděných raketových systémů, se přestěhoval blíže k hranicím.

V Ćeskoslovensku se tato služba, prolínající se s vojenským průzkumem na různých stupních velení, centralizovala od padesátých let pod vojenskou Zpravodajskou správu. Ta si postupně vybudovala speciální vojenské útvary, zabývající se touto činností a několik stanovišť (například Poledník, Chodská Lhota, Milíře, Čerchov, České Zleby, Velký Zvon, Havran, Dyleň) podél železné opony, ze kterých byl veden "elektronický průzkum", jak se tato špionážní činnost nazývala.

Historiii výše uvedené elektronické války, až do roku 1992 hodně utajovanou, jsem začal zpracovávat okolo roku 2000 a věnuji se jí dodnes. Na tomto webu se dočtete o dějinách elektronické špionáže i konkrétních útvarech, které se jí v době studené války věnovaly. Podrobně je popsána také většina pohraničních stanovišť, které se k uvedené činnosti využívaly. Všechny kapitoly končí rozdělením Československa a koncem studené války, tedy okolo roku 1992.

O historii vojenské zpravodajské správy a jejích speciálních útvarů v době studené války jsem - pro veterány této služby - napsal i několik knih.

 

Přemysl Čech z České televize byl v roce 2019 jedním z tvůrců desetidílného seriálu o ochraně státní hranice v době studené války. Účastnil jsem se natáčení na bývalém stanovišti elektronického průzkumu, nyní rozhledně, na šumavském Poledníku.Ukázka pochází z uvedeného pořadu České televize. (Odkaz)

 

Cyklotoulky podél bývalé železné opony

 

Když jsem po roce 2000 začal zpracovávat historii bývalých odposlechových stanovišť na západní hranici České republiky, bylo nutné se také vydat do terénu. Většinu těchto lokalit jsem sice znal z předchozí doby, ale ne všechny a rozhodně jsem podrobně neznal přístupové cesty, rozmístění budov a podobně. Od roku 2002 se tedy snažím - kromě práce v archivech a sepisování vzpomínek pamětníků - každoročně vyjíždět na velkou prázdninovou cestu, jejímž účelem bylo nejen zhotovit fotografie a videa, dokumentující přítomnost vojáků speciálních útvarů v pohraničí, ale i život někdejších vysídlených obyvatel. Ta druhá činnost začala postupně převažovat, zvláště tehdy, když jsem po roce 2015 změnil původně přesně cílené cyklotoulky na cestu podél celé německo-česko-rakousko-slovenské železné opony. Ta má vzdušnou čarou sice necelých 800 kilometrů, ale postupným přidáváním turistických cílů po obou stranách hranice se tak dostávám někam k 1300 kilometrům, na které si obvykle rezervuji 14 dnů cesty na kole. Jako výchozí místo už mi od začátku slouží obvykle Cheb či Aš. (V roce 2020 budu mít výjimku, protože s Alenou chceme předtím zdolat celé Krušné hory, takže budu začínat nejspíše u Děčína a trasa bude o pár stovek kilometrů delší).

Z těchto mnohaletých cest jsem získal mj. mnoho fotografického a filmového materiálu, popisujícího zajímavá místa po obou stranách státní hranice a postupně vzniká další, protože každý rok obvykle měním trasu, abych poznával nové lokality. Na tomto webu se s některými z nich seznámíte.

 

Každoroční cykloexpedice podél bývalé železné opony jsou pro mě velkým poučením, jak z hlediska přirozené obnovy přírody, tak i novodobém zániku některých lidských sídel a planých slibech politiků a některých aktivistů směrem ke znovuoživení pohraničí.

 

Technika a její využití

 

I když mě archivní bádání a poznávání nových lidí nesmírně baví, to, co mě živí je technika. Koneckonců jsem ji vystudoval... Rukama mi při opravách prošlo mnoho různých výrobků a některé z nich by mohly zajímat i vás, ať už zveřejněním návodů (jak na to), tak i jejich slabinami či nechopností některých našich firem je udržet v aktivní činnosti.